1 Přednímu z kantorů, služebníka Hospodinova Davida. 2 Převrácenost bezbožníka pojišťuje u vnitřnosti srdce mého, že není žádné bázně Boží před očima jeho. 3 Nebo mu ona pochlebuje před očima jeho, aby vykonal nepravost svou až do zošklivení. 4 Slova úst jeho jsou nepravá a lstivá, přestal srozumívati, aby dobře činil. 5 Nepravost smýšlí i na ložci svém, ustavuje se na cestě nedobré, zlého se nevaruje. 6 Hospodine, až do nebes milosrdenství tvé, pravda tvá až do nejvyšších oblaků. 7 Spravedlnost tvá jako nejvyšší hory, soudové tvoji jako hlubokost nesmírná; lidi i hovada sám zachováváš, Hospodine. 8 Jak převelmi drahé jest milosrdenství tvé, Bože, a protož synové lidští v stínu křídel tvých doufají. 9 Tučností domu tvého rozvlažováni bývají, a potokem rozkoší svých napájíš je. 10 Nebo u tebe jest studnice života, a v světle tvém světlo vidíme. 11 Rozprostři milosrdenství své na ty, kteříž tebe znají, a spravedlnost tvou na upřímé srdcem. 12 Nechažť nedotírá na mne noha pyšných, a ruka bezbožníků ať mne nezavozuje. 13 Tam, kdež padají činitelé nepravosti, poraženi bývají, a nemohou povstati.