1 Žalm Davidův, když byl na poušti Judské. 2 Bože, Bůh silný můj ty jsi, tebeť hned v jitře hledám, tebe žízní duše má, po tobě touží tělo mé, v zemi žíznivé a vyprahlé, v níž není vody, 3 Abych tě v svatyni tvé spatřoval, a viděl sílu tvou a slávu tvou, 4 (Neboť jest lepší milosrdenství tvé, nežli život), aby tě chválili rtové moji, 5 A tak abych tobě dobrořečil, pokudž jsem živ, a ve jménu tvém pozdvihoval rukou svých. 6 Jako tukem a sádlem sytila by se tu duše má, a s radostným rtů prozpěvováním chválila by tě ústa má. 7 Jistě žeť na tě pamětliv jsem i na ložci svém, každého bdění nočního přemýšlím o tobě. 8 Nebo jsi mi býval ku pomoci, protož v stínu křídel tvých prozpěvovati budu. 9 Přilnula duše má k tobě, pravice tvá zdržuje mne. 10 Pročež ti, kteříž hledají pádu duše mé, sami vejdou do největší hlubokosti země. 11 Zabijí každého z nich ostrostí meče, i budou liškám za podíl. 12 Král pak veseliti se bude v Bohu, i každý, kdož skrze něho přisahá, chlubiti se bude; nebo ústa mluvících lež zacpána budou.