1 Jednou v sobotu, sváteční den židů, procházel Ježíš se svými učedníky obilným polem. Učedníci měli hlad, trhali klasy a jedli zrní. 2 Farizejové to viděli a žalovali Ježíšovi: „Podívej se, tvoji žáci dělají, co je v sobotu zakázáno!“

3 Ježíš na to: „Cožpak jste nečetli, co učinil král David, když on a jeho družina byli hladoví? 4 Jak vešli do chrámu a jedli posvátné chleby, které směli jíst jen kněží? 5 Nebo jste nečetli v Mojžíšově zákoně, že kněží v chrámu pracují v sobotu? Porušují sobotní klid, a přesto jsou bez hříchu. 6 Ale říkám vám, že je tu někdo, kdo je víc než chrám. 7 Kdybyste rozuměli biblickému slovu ‚Nejde mi o oběti, ale chci, abyste byli milosrdní!‘ pak byste nikoho neodsuzovali neprávem. 8 Kristus je pánem i nad sobotou.“

9 Odtud šel do synagogy. 10 Tam byl člověk s ochrnutou rukou. Farizejové hledali nějakou záminku, aby mohli Ježíše obžalovat, a proto se ho otázali: „Je dovoleno v sobotu uzdravovat?“ 11 On jim na to řekl: „Kdyby někdo z vás měl jedinou ovci a ta by spadla v sobotu do rokle, nepodnikli byste vše, abyste ji vytáhli? 12 Oč cennější je člověk! Proto je správné dělat dobro i v sobotu.“ 13 Obrátil se k postiženému a řekl mu: „Natáhni ruku!“ On to udělal a byla zdravá jako ta druhá. 14 Farizejové odešli a radili se, jak by Ježíše zneškodnili.

15 Ježíš to poznal a odešel odtud. Mnozí ho však následovali a on uzdravil všechny nemocné. 16 Ale přikázal jim, aby o něm moc nemluvili. 17 Tak se naplnilo Izajášovo proroctví:

22 Pak přivedli k Ježíšovi slepého a němého člověka. Ježíš ho uzdravil, takže viděl a mluvil. 23 Lidé užasli a říkali: „On je snad opravdu Boží král z rodu Davidova!“ 24 Ale slyšeli to farizejové a namítali: „Vždyť neuzdravuje jinak než s pomocí temných sil!“

25 Ježíš však poznal, co si myslí, a proto řekl: „Rozdělené království končí v ruinách a žádné město nebo domov vnitřně rozdvojené neobstojí. 26 Tak nemůže satan vyhánět satana. Jak by pak obstálo jeho království? 27 Já, podle vás, odstraňuji temnotu ve jménu duchovní tmy. I mezi vámi jsou lidé, kteří bojují proti temným silám. Zeptejte se jich, jakou mocí to činí. 28 Jestliže já ovšem vyháním zlo v moci Božího Ducha, pak už k vám přišlo Boží království. 29 Když chce někdo ukrást věci z domu silného člověka, musí ho nejdříve svázat, a pak si to může odnést. Tak i ze satanovy moci může vysvobodit jen ten, kdo je silnější než on.

30 Kdo není se mnou, je proti mně, kdo se mnou neshromažďuje, rozhazuje.

31-32 Co mluvíte proti mně, to vám může být odpuštěno. Ale pozor – nemluvte proti moci Ducha, který působí skrze mne. To vám Bůh nikdy neodpustí.

33 Jaký strom vypěstujete, takové ponese ovoce. Dobrý dobré, planý plané. 34 Vy podvodníci! Jak byste mohli mluvit dobré, když jste zlí? Čím srdce oplývá, tím ústa přetékají. 35 Dobrý člověk rozdává z dobrého pokladu svého srdce a zlý člověk ze zlého. 36 Počítejte s tím, že budete skládat účty z každého neupřímného slova. 37 Vaše slova o vás rozhodnou: buď vás ospravedlní, nebo odsoudí.“

38 Potom žádali farizejové a učitelé zákona Ježíše, aby se prokázal nějakým zázrakem. 39 On jim však odpověděl: „Vězíte v hříchu a zatvrzelosti, a proto vyžadujete další důkazy. Nedostanete je! 40 Tak jako věříte, že byl Jonáš tři dny a tři noci v útrobách mořského živočicha, tak budete muset uvěřit, že Syn člověka třetí den vstane z hrobu.

41 Lidé z Ninive vystoupí na soudu proti vám a usvědčí vás, protože oni vzali vážně Jonášovu zvěst. A k vám mluví ten, kdo je víc než Jonáš.

42 Královna ze Sáby vystoupí na soudu jako další svědek proti vám. Neváhala přijet z daleké země, aby poznala Šalomounovu moudrost. A tady je někdo větší než Šalomoun.

43-45 Když je z člověka vyhnán nečistý duch, hledá, kde jinde by se zabydlel. Ale nechce se snadno vzdát prvního hostitele. Když vidí, že srdce toho člověka je sice vyčištěné a upravené, ale zůstává prázdné, nastěhuje se tam zpět se sedmi společníky horšími, než je sám. Takový člověk je na tom potom hůř než předtím. To nebezpečí hrozí i vám.“

46 Ježíš ještě mluvil v přeplněném domě, když přišla jeho matka a bratři. Čekali venku, protože s ním chtěli mluvit. 47 Když ho jeden z davu upozornil, že na něho čekají, 48 řekl: „Kdo je má matka a moji bratři?“ 49 Ukázal na své učedníky se slovy: „To je moje rodina. 50 Každý, kdo poslouchá mého nebeského Otce, je můj bratr, sestra i matka!“