1 Ohledně pak toho, o čem jste mi psali: pro člověka [by bylo] dobré se ženy nedotýkat. 2 Avšak vzhledem k smilstvu ať každý má svou manželku a každá [žena] ať má svého manžela. 3 Muž ať prokazuje manželce povinnou náklonnost a podobně také manželka muži. 4 Žena nevládne svým tělem, nýbrž její muž; podobně také muž nevládne svým tělem, nýbrž jeho žena. 5 Neodpírejte se jeden druhému - jedině snad ze [společné] shody, na čas, abyste se uvolnili pro půst a modlitbu, a potom se zase spolu sejděte, aby vás Satan nepokoušel pro vaši nezdrženlivost. 6 Toto však říkám jako svolení, ne jako nařízení. 7 Chtěl bych totiž, aby všichni lidé byli jako já; ale každý má svůj vlastní dar od Boha, jeden tak a druhý jinak. 8 Svobodným a vdovám tedy říkám, [že by] pro ně [bylo] dobré, kdyby zůstali jako já. 9 Nemohou-li se však zdržet, ať vstoupí do manželství. Je přece lepší vstoupit do manželství, než se pálit. 10 Manželům pak přikazuji ne já, ale Pán: Manželka ať neodchází od muže. 11 Kdyby však přece odešla, ať zůstává nevdaná, anebo ať se smíří s manželem. Také muž ať neopouští [svou] ženu. 12 Ostatním pak říkám já, nikoli Pán: Má-li nějaký bratr nevěřící manželku a ta je ochotná s ním žít, ať ji neopouští. 13 A žena, která má nevěřícího manžela a ten je ochoten s ní žít, ať ho neopouští. 14 Nevěřící muž je totiž posvěcen svou manželkou a nevěřící žena je posvěcena svým mužem. Jinak by přece vaše děti byly nečisté, ale nyní jsou svaté. 15 Jestliže však nevěřící [chce] odejít, ať odejde. Bratr ani sestra v takových případech nejsou otroky a Bůh nás povolal k pokoji. 16 Vždyť jak víš, manželko, zda získáš svého muže? A jak víš, muži, zda získáš svou ženu? 17 Jen ať každý chodí tak, jak [mu] Pán odměřil, jak každého Bůh povolal. A tak [to] nařizuji ve všech církvích. 18 Byl někdo povolán jako obřezaný? Ať se nečiní neobřezaným. Byl někdo povolán v neobřízce? Ať se nedává obřezat. 19 Obřízka nic není a neobřízka nic není. [Záleží] přece [na] zachovávání Božích přikázání. 20 Každý ať zůstává v tom povolání, v němž byl povolán. 21 Byl jsi povolán jako otrok? Neměj [s tím] starost. Můžeš-li se však stát svobodným, raději [toho] využij. 22 Neboť kdo byl Pánem povolán jako otrok, je Pánův osvobozený. Podobně také ten, kdo je povolán jako svobodný, je Kristův otrok. 23 Byli jste koupeni za cenu; nestávejte se otroky lidí! 24 Bratři, ať každý před Bohem zůstává v tom, v čem byl povolán. 25 Ohledně panen sice nemám Pánovo nařízení, dávám však radu jako ten, kterému se od Pána dostalo milosrdenství být věrným. 26 Domnívám se tedy, že je to dobré vzhledem k nynější tísni, [totiž] že je dobré, aby člověk zůstal tak, [jak je]. 27 Jsi přivázán k ženě? Nehledej rozvázání. Jsi od ženy rozvázán? Nehledej ženu. 28 I kdyby ses však oženil, nezhřešíš, a vdala-li by se panna, nezhřeší. Takoví ovšem budou mít soužení s tělem; já vás však [toho] chci ušetřit. 29 Říkám [vám,] bratři, toto: čas je krátký. Po [jeho] zbytek ať ti, kteří mají ženy, jsou, jako by [je] neměli, 30 ti, kdo pláčou, jako by neplakali, ti, kdo se radují, jako by se neradovali, ti, kdo kupují, jako by [nic] neměli 31 a ti, kdo používají tento svět, jako by [ho] nevyužívali. Vždyť podoba tohoto světa pomíjí. 32 Přeji si, abyste byli bez starostí. Kdo není ženatý, stará se o věci Pána, jak by se zalíbil Pánu, 33 kdo se však oženil, stará se o věci světa, jak by se zalíbil [své] ženě. 34 Mezi ženou a pannou je [také] rozdíl. Nevdaná [žena] se stará o věci Pána, aby byla svatá tělem i duchem; vdaná se však stará o věci světa, jak by se zalíbila svému muži. 35 Toto pak říkám k vašemu vlastnímu prospěchu - ne abych vám na [krk] hodil smyčku, ale kvůli slušnosti a [proto,] abyste vytrvale sloužili Pánu bez rozptylování. 36 Domnívá-li se však někdo, že nejedná slušně vůči své panně, jestliže je ve zralém věku a musí to tak být, ať dělá, jak chce: nehřeší. Ať se vezmou. 37 Kdo se ovšem pevně ustanovil v srdci a nemá tíseň, ale má svou vůli ve [své] moci a rozhodl se v srdci [tak], že svou pannu zachová, učiní dobře. 38 A tak ten, kdo vstupuje do manželství, činí dobře a ten, kdo do manželství nevstupuje, učiní [ještě] lépe. 39 Žena je vázána zákonem, dokud její muž žije. Kdyby však její muž zemřel, je svobodná vzít si koho chce, [ale] pouze v Pánu. 40 Podle mého úsudku je však blaženější, kdyby zůstala tak, [jak je]. A mám zato, že i já mám Ducha Božího.