1 Buďtež tedy následovníci Boží, jakožto synové milí. 2 A choďtež v lásce, jakož i Kristus miloval nás, a vydal sebe samého za nás, dar a obět Bohu u vůni rozkošnou. 3 Smilstvo pak a všeliká nečistota, neb lakomství, aniž jmenováno buď mezi vámi, jakož sluší na svaté, 4 A tolikéž mrzkost, ani bláznové mluvení, ani šprýmování, kteréžto věci jsou nenáležité, ale raději ať jest díků činění. 5 Víte zajisté o tom, že žádný smilník aneb nečistý, ani lakomec, (jenž jest modloslužebník,) nemá dědictví v království Kristově a Božím. 6 Žádný vás nesvoď marnými řečmi; nebo pro takové věci přichází hněv Boží na syny nepoddané. 7 Nebývejtež tedy účastníci jejich. 8 Byli jste zajisté někdy temnosti, ale již nyní jste světlo v Pánu. Jakožto synové světla choďte, 9 (Nebo ovoce Ducha záleží ve vší dobrotě, a spravedlnosti, a v pravdě,) 10 O to stojíce, což by se dobře líbilo Pánu. 11 A neobcujte s skutky neužitečnými tmy, ale raději je trescete. 12 Nebo což se tajně děje od nich, mrzko jest o tom i mluviti. 13 Všecko pak, což bývá trestáno, od světla bývá zjeveno; nebo to, což všecko zjevuje, světlo jest. 14 Protož praví: Probuď se ty, jenž spíš, a vstaň z mrtvých, a zasvítíť se tobě Kristus. 15 Viztež tedy, kterak byste opatrně chodili, ne jako nemoudří, ale jako moudří, 16 Vykupujíce čas; nebo dnové zlí jsou. 17 Protož nebývejte neopatrní, ale rozumějící, která by byla vůle Páně. 18 A neopíjejte se vínem, v němžto jest prostopášnost, ale naplněni buďte Duchem svatým, 19 Mluvíce sobě vespolek v žalmích, a v chvalách, a v písničkách duchovních, zpívajíce a plésajíce v srdcích vašich Pánu, 20 Díky činíce vždycky ze všeho ve jménu Pána našeho Jezukrista Bohu a Otci, 21 Poddáni jsouce jedni druhým v bázni Boží. 22 Ženy mužům svým poddány buďte jako Pánu. 23 Nebo muž jest hlava ženy, jako i Kristus jest hlava církve, a onť jest Spasitel těla. 24 A tak jakož církev poddána jest Kristu, tak i ženy mužům svým ať jsou poddány ve všem. 25 Muži milujte ženy své, jako i Kristus miloval církev, a vydal sebe samého za ni, 26 Aby ji posvětil, očistiv ji obmytím vody v slovu, 27 Aby ji sobě postavil slavnou církev, nemající poskvrny, ani vrásky, neb cokoli takového, ale aby byla svatá a bez úhony. 28 Takť jsou povinni muži milovati ženy své jako svá vlastní těla. Kdo miluje ženu svou, sebeť samého miluje. 29 Žádný zajisté nikdy těla svého neměl v nenávisti, ale krmí a chová je, jakožto i Pán církev. 30 Neboť jsme údové těla jeho, z masa jeho a z kostí jeho. 31 A protoť opustí člověk otce i matku, a připojí se k manželce své, i budouť dva jedno tělo. 32 Tajemství toto veliké jest, ale já pravím o Kristu a o církvi. 33 Avšak i vy, jeden každý z vás, manželku svou tak jako sám sebe miluj. Žena pak ať se bojí muže svého.