1 Ještě mluvil Elihu, a řekl: 2 Domníváš-liž se, že jsi to s soudem řekl: Spravedlnost má převyšuje Boží? 3 Nebo jsi řekl: Co mi prospěje, jaký užitek budu míti, bych i nehřešil? 4 Já odpovím tobě místně, i tovaryšům tvým s tebou. 5 Pohleď na nebe a viz, anobrž spatř oblaky, vyšší, než-lis ty. 6 Jestliže bys hřešil, co svedeš proti němu? A byť se i rozmnožily nešlechetnosti tvé, co mu uškodíš? 7 Budeš-li spravedlivý, čeho mu udělíš? Aneb co z ruky tvé vezme? 8 Každémuť člověku bezbožnost jeho uškodí, a synu člověka spravedlnost jeho prospěje. 9 Z množství nátisk trpících, kteréž k tomu přivodí, aby úpěli a křičeli pro ukrutnost povýšených, 10 Žádný neříká: Kde jest Bůh stvořitel můj? Ješto on dává zpěv i v noci. 11 On vyučuje nás nad hovada zemská, a nad ptactvo nebeské moudřejší nás činí. 12 Tehdáž volají-li pro pýchu zlých, nebývají vyslyšáni. 13 A jistě žeť ošemetnosti nevyslýchá Bůh silný, a Všemohoucí nepatří na ni. 14 Mnohem méně, jestliže díš: Nepatříš na to. Sám s sebou vejdi v soud před ním, a doufej v něho. 15 Ale nyní poněvadž nic není těch věcí, navštívil jej hněv jeho; nebo nechce znáti hojnosti této veliké. 16 A protož marně Job otvírá ústa svá, hloupě rozmnožuje řeči své.