1 Tehdy řekl učedníkům: “Není možné, aby pohoršení nepřišla, ale běda [tomu], skrze koho přicházejí. 2 Bylo by pro něj lepší, kdyby mu na krk pověsili mlýnský kámen a hodili ho do moře, než aby svedl jednoho z těchto maličkých. 3 Dávejte na sebe pozor. Kdyby však proti tobě zhřešil tvůj bratr, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu. 4 A kdyby proti tobě zhřešil sedmkrát za den a sedmkrát za den by se k tobě obrátil se slovy: ‘Je mi to líto,’ odpustíš mu.” 5 Tehdy řekli apoštolové Pánu: “Přidej nám víry.” 6 Ale Pán řekl: “Kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko, řekli byste této moruši: ‘Vykořeň se a přesaď se do moře!’ a poslechla by vás.” 7 “A kdo z vás, kdo má služebníka, který oře nebo pase, řekne mu, hned když se vrátí z pole: ‘Pojď a posaď se za stůl’? 8 Neřekne mu snad spíše: ‘Připrav mi večeři, přepásej se a obsluhuj mě, dokud se nenajím a nenapiji, a potom budeš jíst a pít ty’? 9 Děkuje snad tomu služebníku, že udělal to, co mu bylo nařízeno? Nezdá se mi. 10 Tak i vy, když uděláte všechno, co je vám nařízeno, říkejte: ‘Jsme neužiteční služebníci. Udělali jsme, co jsme byli povinni udělat.’ ” 11 Stalo se pak, že cestou do Jeruzaléma procházel Samařím a Galilejí. 12 A když vcházel do jedné vesnice, setkalo se s ním deset malomocných mužů. Ti zůstali stát opodál, 13 pozdvihli hlas a řekli: “Ježíši, mistře, smiluj se nad námi!” 14 A když [je] spatřil, řekl jim: “Jděte a ukažte se kněžím.” A když šli, stalo se, [že] byli očištěni. 15 Když pak jeden z nich uviděl, že je uzdraven, vrátil se a hlasitě oslavoval Boha. 16 Padl na tvář k jeho nohám a děkoval mu. A byl to Samaritán. 17 Ježíš pak odpověděl: “Nebylo jich očištěno deset? Kde [je] tedy těch devět? 18 Nenašel se [z nich nikdo], aby se vrátil a dal Bohu slávu, jedině tento cizinec?” 19 A řekl mu: “Vstaň a jdi. Tvá víra tě uzdravila.” 20 Když se ho pak farizeové zeptali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim a řekl: “Boží království nepřijde viditelně. 21 Neřeknou: ‘Hle, [je] zde’ anebo ‘Hle, [je] tam.’ Pohleďte přece, Boží království je mezi vámi.” 22 Učedníkům pak řekl: “Přijdou dny, kdy zatoužíte uvidět jeden ze dnů Syna člověka, ale neuvidíte. 23 Tehdy vám řeknou: ‘Hle, [je] zde’ anebo ‘Hle, [je] tam.’ Neodcházejte ani [je] nenásledujte, 24 neboť jako blesk, který se zablýskne z jedné [krajiny] pod nebem, září až do druhé [krajiny] pod nebem, tak bude i Syn člověka ve svém dni. 25 Nejdříve ale musí mnoho vytrpět a být tímto pokolením zavržen. 26 A jak bylo za dnů Noéma, tak bude i za dnů Syna člověka: 27 Jedli, pili, ženili se a vdávaly se až do toho dne, kdy Noé vešel do archy; a přišla potopa a všechny zahubila. 28 Také podobně, jako bylo za dnů Lota: Jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli, stavěli; 29 ale toho dne, kdy Lot vyšel ze Sodomy, pršel z nebe oheň se sírou a všechny zahubil. 30 Právě tak bude v ten den, kdy se zjeví Syn člověka. 31 Kdo bude v ten den na střeše a jeho věci v domě, ať nesestupuje, aby je pobral, a podobně, kdo na poli, ať se nevrací zpět. 32 Pamatujte na Lotovu ženu. 33 Kdokoli by si chtěl zachránit duši, [ten] ji ztratí, a kdokoli by ji ztratil, [ten] ji obživí. 34 Říkám vám: v tu noc budou dva na jednom loži; jeden bude vzat a druhý zanechán. 35 Dvě budou spolu mlít; jedna bude vzata a druhá zanechána. 36 Dva budou na poli; jeden bude vzat a druhý zanechán.” 37 Odpověděli mu: “Kde, Pane?” Ale on jim řekl: “Kde [bude] tělo, tam se shromáždí orli.”