4 Mojžíšova.
33.
Tato jsou tažení synů Izraelských, kteříž vyšli z země Egyptské po houfích svých, pod spravou Mojžíše a Arona. 
Sepsal pak Mojžíš vycházení jejich podlé toho, jakž táhli k rozkazu Hospodinovu. Tato jsou tedy vycházení jejich podlé toho, jakž táhli. 
Nejprv z Ramesses jdouce prvního měsíce, v patnáctý den téhož prvního měsíce, nazejtří po slavnosti Fáze vyšli synové Izraelští v ruce silné před očima všech Egyptských, 
Kdyžto Egyptští pochovávali všecky prvorozené, kteréž zbil Hospodin mezi nimi, a při bozích jejich vykonal Hospodin soudy své. 
Hnuvše se tedy synové Izraelští z Ramesses, položili se v Sochot. 
Potom hnuvše se z Sochot, položili se v Etam, jenž jest při kraji pouště. 
A hnuvše se z Etam, navrátili se zase k Fiarot, jenž jest před Belsefon, a položili se před Magdalem. 
A hnuvše se z Fiarot, šli prostředkem moře na poušť, a ušedše tří dnů cesty po poušti Etam, položili se v Marah. 
Jdouce pak z Marah, přišli do Elim, kdežto bylo dvanácte studnic vod, a sedmdesáte palm. I položili se tu. 
A hnuvše se z Elim, položili se u moře Rudého. 
Potom hnuvše se od moře Rudého, položili se na poušti Sin. 
A když se hnuli z pouště Sin, položili se v Dafka. 
A hnuvše se z Dafka, položili se v Halus. 
Hnuvše se pak z Halus, rozbili stany v Rafidim, kdežto lid neměl vody ku pití. 
A hnuvše se z Rafidim, položili se na poušti Sinai. 
Hnuvše se pak z pouště Sinai, položili se v Kibrot Hattáve. 
A když se hnuli z Kibrot Hattáve, položili se v Hazerot. 
Hnuvše se pak z Hazerot, položili se v Retma. 
A z Retma hnuvše se, položili se v Remmon Fáres. 
Potom hnuvše se z Remmon Fáres, položili se v Lebna. 
A hnuvše se z Lebna, položili se v Ressa. 
A hnuvše se z Ressa, položili se v Cehelot. 
Z Cehelot pak hnuvše se, položili se na hoře Sefer. 
A když se hnuli s hory Sefer, položili se v Arad. 
A hnuvše se z Arad, položili se v Machelot. 
Potom hnuvše se z Machelot, položili se v Tahat. 
A hnuvše se z Tahat, položili se v Tár. 
A když se hnuli z Tár, položili se v Metka. 
A hnuvše se z Metka, položili se v Esmona. 
Z Esmona pak hnuvše se, položili se v Moserot. 
A když se hnuli z Moserot, položili se v Benejakan. 
A hnuvše se z Benejakan, položili se v Chor Gidgad. 
A hnuvše se z Chor Gidgad, položili se v Jotbata. 
Když se pak hnuli z Jotbata, položili se v Habrona. 
A z Habrona hnuvše se, položili se v Aziongaber. 
A odtud hnuvše se, položili se na poušti Tsin, jenž jest Kádes. 
A hnuvše se z Kádes, položili se na hoře řečené Hor, při končinách země Edomské. 
Tu vstoupil Aron kněz na horu, jenž slove Hor, k rozkazu Hospodinovu, a umřel tam, léta čtyřidcátého po vyjití synů Izraelských z země Egyptské, v první den měsíce pátého. 
A byl Aron ve stu ve dvadcíti a třech letech, když umřel na hoře Hor. 
Uslyšel také Kananejský král v Arad, kterýž bydlil na poledne v zemi Kananejské, že by táhli synové Izraelští. 
Tedy hnuvše se s hory Hor, položili se v Salmona. 
A hnuvše se z Salmona, položili se v Funon. 
Z Funon pak hnuvše se, položili se v Obot. 
A když se hnuli z Obot, rozbili stany při pahrbcích hor Abarim, na pomezí Moábském. 
Potom hnuvše se od těch pahrbků, položili se v Dibongad. 
Z Dibongad hnuvše se, položili se v Helmondeblataim. 
A když se hnuli z Helmondeblataim, položili se na horách Abarim proti Nébo. 
Odšedše pak z hor Abarim, položili se na rovinách Moábských, při Jordánu proti Jerichu. 
A rozbili stany při Jordánu, od Betsimot až do Abelsetim, na rovinách Moábských. 
Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi na rovinách Moábských, při Jordánu naproti Jerichu, řka: 
Mluv k synům Izraelským a rci jim: Když přejdete Jordán, a vejdete do země Kananejské, 
Vyžeňte všecky obyvatele země té od tváři vaší, a zkazte všecky rytiny jejich; i všecky obrazy slité jejich zkazte, všecky také výsosti jejich zbořte. 
A když vyženete obyvatele země, bydliti budete v ní; nebo vám jsem dal tu zemi, abyste jí dědičně vládli. 
Kteroužto rozdělíte sobě k dědictví losem, vedlé čeledí svých. Kterých jest více, těm větší dědictví dáte, kterých pak jest méně, těm menší dědictví dáte. Na kterém místě komu los padne, to jemu bude; podlé pokolení otců svých dědictví dosáhnete. 
Pakli nevyženete obyvatelů země od tváři své, tedy ti, kterýchž zanecháte, budou vám jako trní v očích vašich, a jako ostnové po bocích vašich, a budou vás ssužovati na zemi, na kteréž vy bydliti budete. 
A na to přijde, abych to, což jsem jim umínil učiniti, vám učinil.