Jób.
5.
Zavolejž tedy, dá-liť kdo odpověd? A k kterému se z svatých obrátíš? 
Pakli k bláznu, zahubí ho rozhněvání, a nesmyslného zabije prchlivost. 
Jáť jsem viděl blázna, an se vkořenil, ale hned jsem zle tušil příbytku jeho, řka: 
Vzdáleniť jsou synové jeho od spasení; nebo potříni budou v bráně, aniž bude, kdo by je vytrhl. 
Obilé jeho zžíře hladovitý, a i z prostřed trní je vychvátí; nadto sehltí násilník statek takových. 
Neboť nepochází z prachu trápení, aniž se z země pučí bída. 
Ale člověk rodí se k bídě, tak jako jiskry z uhlí zhůru létají. 
Jistě žeť bych já hledal Boha silného, a jemu bych předložil při svou, 
Kterýž činí věci veliké, nezpytatelné, divné, a jimž počtu není, 
Kterýž dává déšť na zemi, a spouští vody na pole, 
Kterýž sází opovržené na místě vysokém, a žalostící vyvyšuje spasením, 
Kterýž v nic obrací myšlení chytráků, tak aby nemohli k skutku přivésti ruce jejich ničeho, 
Kterýž lapá moudré v chytrosti jejich; nebo rada převrácených bláznová bývá. 
Ve dne motají se jako ve tmách, a jako v noci šámají o poledni. 
Kterýž zachovává od meče a od úst jejich, a chudého od ruky násilníka. 
Máť zajisté nuzný naději, ale nepravost musí zacpati ústa svá. 
Aj, jak blahoslavený jest člověk, kteréhož tresce Bůh! A protož káráním Všemohoucího nepohrdej. 
Onť zajisté uráží, on i obvazuje; raní, ruka jeho také léčí. 
Z šesti úzkostí vysvobodil by tebe, ano i v sedmi nedotklo by se tebe zlé. 
V hladu vykoupil by tě od smrti, a v boji od moci meče. 
Když utrhá jazyk, byl bys skryt, aniž bys se bál zhouby, když by přišla. 
Zhouba a hlad buď tobě za smích, a nestrachuj se ani líté zvěři zemské. 
Nebo s kamením polním příměří tvé, a zvěř lítá polní pokoj zachová k tobě. 
A shledáš, žeť stánek tvůj bude bezpečný, a navrátíš se zase k příbytku svému, a nezhřešíš. 
Shledáš také, žeť se rozmnoží símě tvé, a potomci tvoji jako bylina zemská. 
Vejdeš v šedinách do hrobu, tak jako odnášíno bývá zralé obilí časem svým. 
Aj, toť jsme vyhledali, a takť jest; poslechniž toho, a schovej sobě to.