Jób.
21.
A odpovídaje Job, řekl: 
Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás. 
Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se. 
Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj? 
Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa. 
Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza. 
Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou? 
Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich. 
Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich. 
Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu. 
Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují. 
Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky. 
Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují. 
Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme. 
Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu? 
Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne. 
Èasto-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém? 
Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher? 
Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl, 
A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil? 
O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen? 
Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí? 
Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný. 
Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá. 
Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením. 
Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou. 
Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte. 
Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných? 
Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte, 
Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá? 
Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí? 
A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane. 
Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu. 
Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš.