Žalmy.
6.
Přednímu kantoru na neginot, k nízkému zpěvu, žalm Davidův. 
Hospodine, netresci mne v hněvě svém, ani v prchlivosti své kárej mne. 
Smiluj se nade mnou, Hospodine, neboť jsem zemdlený; uzdrav mne, Hospodine, nebo ztrnuly kosti mé. 
Ano i duše má předěšena jest náramně, ty pak, Hospodine, až dokavad? 
Navratiž se, Hospodine, a vytrhni duši mou; spomoz mi pro milosrdenství své. 
Nebo mrtví nezpomínají na tebe, a v hrobě kdo tě bude oslavovati? 
Ustávám v úpění svém, ložce své každé noci svlažuji, slzami svými postel svou smáčím. 
Sškvrkla se zámutkem tvář má, sstarala se příčinou všech nepřátel mých. 
Odstuptež ode mne všickni činitelé nepravosti; neboť jest vyslyšel Hospodin hlas pláče mého. 
Vyslyšel Hospodin pokornou modlitbu mou, Hospodin modlitbu mou přijal. 
Nechažť se zastydí a předěsí zřejmě všickni nepřátelé moji, nechažť jsou zpět obráceni a rychle zahanbeni.