Žalmy.
21.
Přednímu z kantorů, žalm Davidův. 
Hospodine, v síle tvé raduje se král, a v spasení tvém veselí se přenáramně. 
Žádost srdce jeho dal jsi jemu, a prosbě rtů jeho neodepřel jsi. Sélah. 
Předšel jsi jej zajisté hojným požehnáním, vstavil jsi na hlavu jeho korunu z ryzího zlata. 
Života požádal od tebe, a dal jsi mu prodlení dnů na věky věků. 
Veliká jest sláva jeho v spasení tvém, důstojností a krásou přioděl jsi jej. 
Nebo jsi jej vystavil za příklad hojného požehnání až na věky, rozveselil jsi jej radostí oblíčeje svého. 
A poněvadž král doufá v Hospodina, a v milosrdenství Nejvyššího, nepohneť se. 
Najdeť ruka tvá všecky nepřátely své, dosáhne pravice tvá těch, kteříž tě nenávidí. 
Uvržeš je jako do peci ohnivé v čas rozhněvání svého; Hospodin v prchlivosti své sehltí je, a oheň sžíře je. 
Plémě jejich z země vyhladíš, a símě jejich z synů lidských, 
Nebo jsou proti tobě ukládali zlost, myslili na nešlechetnost, ač ji dovesti nemohli. 
Protož je vystavíš za cíl, na tětiva svá přikládati budeš proti tváři jejich. 
Zjeviž se, ó Hospodine, v síle své, a budemeť zpívati a oslavovati udatnost tvou.