Žalmy.
90.
Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu. 
Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný. 
Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští. 
Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční. 
Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející. 
Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá. 
Ale my hyneme od hněvu tvého, a prochlivostí tvou jsme zděšeni. 
Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého. 
Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč. 
Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme. 
Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé? 
Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce. 
Navrať se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mějž lítost nad služebníky svými. 
Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše. 
Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého. 
Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich. 
Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď.