Přísloví.
4.
Poslouchejte, synové, učení otcova, a pozorujte, abyste poznali rozumnost. 
Nebo naučení dobré dávám vám, neopouštějtež zákona mého. 
Když jsem byl syn u otce svého mladičký, a jediný při matce své, 
On vyučoval mne a říkal mi: Ať se chopí výmluvností mých srdce tvé, ostříhej přikázaní mých, a živ budeš. 
Nabuď moudrosti, nabuď rozumnosti; nezapomínej, ani se uchyluj od řečí úst mých. 
Neopouštějž jí, a bude tě ostříhati; miluj ji, a zachová tě. 
Předně moudrosti, moudrosti nabývej, a za všecko jmění své zjednej rozumnost. 
Vyvyšuj ji, a zvýšíť tě; poctí tě, když ji přijmeš. 
Přidá hlavě tvé příjemnosti, korunou krásnou obdaří tě. 
Slyš, synu můj, a přijmi řeči mé, a tak rozmnoží se léta života tvého. 
Cestě moudrosti učím tě, vedu tě stezkami přímými. 
Když choditi budeš, nebude ssoužen krok tvůj, a poběhneš-li, neustrčíš se. 
Chopiž se učení, nepouštěj, ostříhej ho, nebo ono jest život tvůj. 
Na stezku bezbožných nevcházej, a nekráčej cestou zlostníků. 
Opusť ji, nechoď po ní, uchyl se od ní, a pomiň jí. 
Neboť nespí, leč zlost provedou; anobrž zahánín bývá sen jejich, dokudž ku pádu nepřivodí, 
Proto že jedí chléb bezbožnosti, a víno loupeží pijí. 
Ale stezka spravedlivých jako světlo jasné, kteréž rozmáhá se, a svítí až do pravého dne. 
Cesta pak bezbožných jako mrákota; nevědí, na čem se ustrčiti mohou. 
Synu můj, slov mých pozoruj, k řečem mým nakloň ucha svého. 
Nechať neodcházejí od očí tvých, ostříhej jich u prostřed srdce svého. 
Nebo životem jsou těm, kteříž je nalézají, i všemu tělu jejich lékařstvím. 
Přede vším, čehož se stříci sluší, ostříhej srdce svého, nebo z něho pochází život. 
Odlož od sebe převrácenost úst, a zlost rtů vzdal od sebe. 
Oči tvé ať k dobrým věcem patří, a víčka tvá ať přímě hledí před tebou. 
Zvaž stezku noh svých, a všecky cesty tvé ať jsou spraveny. 
Neuchyluj se na pravo ani na levo, odvrať nohu svou od zlého.