Přísloví.
5.
Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého, 
Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění. 
Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její. 
Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý. 
Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují. 
Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš. 
Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých. 
Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího, 
Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému, 
Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím. 
I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou, 
A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé, 
A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého! 
O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu. 
Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého. 
Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice. 
Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou. 
Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své. 
Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně. 
Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní, 
Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží? 
Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne. 
Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.