Přísloví.
7.
Synu můj, ostříhej řečí mých, a přikázaní má schovej u sebe. 
Ostříhej přikázaní mých, a živ budeš, a naučení mého jako zřítelnice očí svých. 
Přivaž je na prsty své, napiš je na tabuli srdce svého. 
Rci moudrosti: Sestra má jsi ty, a rozumnost přítelkyní jmenuj, 
Aby tě ostříhala od ženy cizí, od postranní, jenž řečmi svými lahodí. 
Nebo z okna domu svého okénkem vyhlédaje, 
Viděl jsem mezi hloupými, spatřil jsem mezi mládeží mládence bláznivého. 
Kterýž šel po ulici vedlé úhlu jejího, a cestou k domu jejímu kráčel, 
V soumrak, u večer dne, ve tmách nočních a v mrákotě. 
A aj, žena potkala ho v ozdobě nevěstčí a chytrého srdce, 
Štěbetná a opovážlivá, v domě jejím nezůstávají nohy její, 
Jednak vně, jednak na ulici u každého úhlu úklady činící. 
I chopila jej, a políbila ho, a opovrhši stud, řekla jemu: 
Oběti pokojné jsou u mne, dnes splnila jsem slib svůj. 
Protož vyšla jsem vstříc tobě, abych pilně hledala tváři tvé, i nalezla jsem tě. 
Koberci jsem obestřela lůže své, s řezbami a prostěradly Egyptskými, 
Vykadila jsem pokojík svůj mirrou a aloe a skořicí. 
Poď, opojujme se milostí až do jitra, obveselíme se v milosti. 
Nebo není muže doma, odšel na cestu dalekou. 
Pytlík peněz vzal s sebou, v jistý den vrátí se do domu svého. 
I naklonila ho mnohými řečmi svými, a lahodností rtů svých přinutila jej. 
Šel za ní hned, jako vůl k zabití chodívá, a jako blázen v pouta, jimiž by trestán byl. 
Dokudž nepronikla střela jater jeho, pospíchal jako pták k osídlu, nevěda, že ono bezživotí jeho jest. 
Protož nyní, synové, slyšte mne, a pozorujte řečí úst mých. 
Neuchyluj se k cestám jejím srdce tvé, aniž se toulej po stezkách jejích. 
Nebo mnohé zranivši, porazila, a silní všickni zmordováni jsou od ní. 
Cesty pekelné dům její, vedoucí do skrýší smrti.