Přísloví.
9.
Moudrost vystavěla dům svůj, vytesavši sloupů svých sedm. 
Zbila dobytek svůj, smísila víno své, stůl také svůj připravila. 
A poslavši děvečky své, volá na vrchu nejvyšších míst v městě: 
Kdožkoli jest hloupý, uchyl se sem. Až i bláznivým říká: 
Poďte, jezte chléb můj, a píte víno, kteréž jsem smísila. 
Opusťte hloupost a živi buďte, a choďte cestou rozumnosti. 
Kdo tresce posměvače, dochází hanby, a kdo přimlouvá bezbožnému, pohanění. 
Nedomlouvej posměvači, aby tě nevzal v nenávist; přimlouvej moudrému, a bude tě milovati. 
Učiň to moudrému, a bude moudřejší; pouč spravedlivého, a bude umělejší. 
Počátek moudrosti jest bázeň Hospodinova, a umění svatých rozumnost. 
Nebo skrze mne rozmnoží se dnové tvoji, a přidánoť bude let života. 
Budeš-li moudrý, sobě moudrý budeš; pakli posměvač, sám vytrpíš. 
Žena bláznivá štěbetná, nesmyslná, a nic neumí. 
A sedí u dveří domu svého na stolici, na místech vysokých v městě, 
Aby volala jdoucích cestou, kteříž přímo jdou stezkami svými, řkuci: 
Kdo jest hloupý, uchyl se sem. A bláznivému říká: 
Voda kradená sladší jest, a chléb pokoutní chutnější. 
Ale neví hlupec, že mrtví jsou tam, a v hlubokém hrobě ti, kterýchž pozvala.