Přísloví.
24.
Nenásleduj lidí zlých, aniž žádej bývati s nimi. 
Nebo o zhoubě přemýšlí srdce jejich, a rtové jejich o trápení mluví. 
Moudrostí vzdělán bývá dům, a rozumností upevněn. 
Skrze umění zajisté pokojové naplněni bývají všelijakým zbožím drahým a utěšeným. 
Muž moudrý jest silný, a muž umělý přidává síly. 
Nebo skrze rady opatrné svedeš bitvu, a vysvobození skrze množství rádců. 
Vysoké jsou bláznu moudrosti; v bráně neotevře úst svých. 
Kdo myslí zle činiti, toho nešlechetným nazovou. 
Zlé myšlení blázna jest hřích, a ohavnost lidská posměvač. 
Budeš-li se lenovati ve dni ssoužení, špatná bude síla tvá. 
Vytrhuj jaté k smrti; nebo od těch, ješto se chýlí k zabití, což bys se zdržel? 
Díš-li: Aj, nevěděli jsme o tom: zdaliž ten, jenž zpytuje srdce, nerozumí, a ten, kterýž jest strážce duše tvé, nezná, a neodplatí každému podlé skutků jeho? 
Synu můj, jez med, nebo dobrý jest, a plást sladký dásním tvým. 
Tak umění moudrosti duši tvé. Jestliže ji najdeš, onať bude mzda, a naděje tvá nebude vyťata. 
Nečiniž úkladů, ó bezbožníče, příbytku spravedlivého, a nekaz odpočinutí jeho. 
Nebo ač sedmkrát padá spravedlivý, však zase povstává, bezbožníci pak padají ve zlém. 
Když by padl nepřítel tvůj, neraduj se, a když by klesl, nechať nepléše srdce tvé, 
Aby snad nepopatřil Hospodin, a nelíbilo by se to jemu, a odvrátil by od něho hněv svůj. 
Nehněvej se příčinou zlostníků, aniž následuj bezbožných. 
Nebo zlý nebude míti odplaty; svíce bezbožných zhasne. 
Boj se Hospodina, synu můj, i krále, a k neustavičným se nepřiměšuj. 
Nebo v náhle nastane bída jejich, a pomstu obou těch kdo zná? 
Také i toto moudrým náleží: Přijímati osobu v soudu není dobré. 
Toho, kdož říká bezbožnému: Spravedlivý jsi, klnouti budou lidé, a v ošklivost jej vezmou národové. 
Ale kteříž kárají, budou potěšeni, a přijde na ně požehnání dobrého. 
Bude líbati rty toho, kdož mluví slova pravá. 
Nastroj vně dílo své, a sprav je sobě na poli; potom také vystavíš dům svůj. 
Nebývej svědkem všetečným proti bližnímu svému, aniž lahodně namlouvej rty svými. 
Neříkej: Jakž mi učinil, tak mu učiním; odplatím muži tomu podlé skutku jeho. 
Přes pole muže lenivého šel jsem, a přes vinici člověka nemoudrého, 
A aj, porostlo všudy trním, přikryly všecko kopřivy, a ohrada kamenná její byla zbořená. 
A vida to, posoudil jsem toho; vida, vzal jsem to k výstraze. 
Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel, 
V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.