Přísloví.
25.
Jaké i tato jsou přísloví Šalomounova, kteráž shromáždili muži Ezechiáše, krále Judského: 
Sláva Boží jest skrývati věc, ale sláva králů zpytovati věc. 
Vysokosti nebes, a hlubokosti země, a srdce králů není žádného vystižení. 
Jako když bys odjal trůsku od stříbra, ukáže se slevači nádoba čistá: 
Tak když odejmeš bezbožného od oblíčeje králova, tedy utvrzen bude v spravedlnosti trůn jeho. 
Nestavěj se za znamenitého před králem, a na místě velikých nestůj. 
Nebo lépe jest, aťby řečeno bylo: Vstup sem, nežli abys snížen byl před knížetem; což vídávají oči tvé. 
Nevcházej v svár kvapně, tak abys naposledy něčeho se nedopustil, kdyby tě zahanbil bližní tvůj. 
Srovnej při svou s bližním svým, a tajné věci jiného nevyjevuj, 
Aťby lehkosti neučinil ten, kdož by to slyšel, až by i zlá pověst tvá nemohla jíti nazpět. 
Jablka zlatá s řezbami stříbrnými jest slovo propověděné případně. 
Náušnice zlatá a ozdoba z ryzího zlata jest trestatel moudrý u toho, jenž poslouchá. 
Jako studenost sněžná v čas žně, tak jest posel věrný těm, kteříž jej posílají; nebo duši pánů svých očerstvuje. 
Jako oblakové a vítr bez deště, tak člověk, kterýž se chlubí darem lživým. 
Snášelivostí nakloněn bývá vývoda, a jazyk měkký láme kosti. 
Nalezneš-li med, jez, pokudž by dosti bylo tobě, abys snad nasycen jsa jím, nevyvrátil ho. 
Zdržuj nohu svou od domu bližního svého, aby syt jsa tebe, neměl tě v nenávisti. 
Kladivo a meč a střela ostrá jest každý, kdož mluví falešné svědectví proti bližnímu svému. 
Zub vylomený a noha vytknutá jest doufání v převráceném v den úzkosti. 
Jako ten, kdož svláčí oděv v čas zimy, a ocet lije k sanitru, tak kdož zpívá písničky srdci smutnému. 
Jestliže by lačněl ten, jenž tě nenávidí, nakrm jej chlebem, a žíznil-li by, napoj jej vodou. 
Nebo uhlí řeřavé shromáždíš na hlavu jeho, a Hospodin odplatí tobě. 
Vítr půlnoční zplozuje déšť, a tvář hněvivá jazyk tajně utrhající. 
Lépe jest bydliti v koutě na střeše, nežli s ženou svárlivou v domě společném. 
Voda studená duši ustalé jest novina dobrá z země daleké. 
Studnice nohami zakalená a pramen zkažený jest spravedlivý z místa svého před bezbožným vystrčený. 
Jísti mnoho medu není dobře; tak zpytování slávy jejich není slavné. 
Město rozbořené beze zdi jest muž, kterýž nemá moci nad duchem svým.