Přísloví.
26.
Jako sníh v létě, a jako déšť ve žni, tak nepřipadá na blázna čest. 
Jako vrabec přenáší se, a vlaštovice létá, tak zlořečení bez příčiny nedojde. 
Bič na koně, uzda na osla, a kyj na hřbet blázna. 
Neodpovídej bláznu podlé bláznovství jeho, abys i ty jemu nebyl podobný. 
Odpověz bláznu podlé bláznovství jeho, aby sám u sebe nebyl moudrý. 
Jako by nohy osekal, bezpráví se dopouští ten, kdož svěřuje poselství bláznu. 
Jakož nejednostejní jsou hnátové kulhavého, tak řeč v ústech bláznů. 
Jako vložiti kámen do praku, tak jest, když kdo ctí blázna. 
Trn, kterýž se dostává do rukou opilého, jest přísloví v ústech bláznů. 
Veliký pán stvořil všecko, a dává odplatu bláznu, i odměnu přestupníkům. 
Jakož pes navracuje se k vývratku svému, tak blázen opětuje bláznovství své. 
Spatřil-li bys člověka, an jest moudrý sám u sebe, naděje o bláznu lepší jest než o takovém. 
Říká lenoch: Lev lítý jest na cestě, lev jest v ulici. 
Dvéře se obracejí na stežejích svých, a lenoch na lůži svém. 
Schovává lenivý ruku svou za ňadra; těžko mu vztáhnouti ji k ústům svým. 
Moudřejší jest lenivý u sebe sám, nežli sedm odpovídajících s soudem. 
Psa za uši lapá, kdož odcházeje, hněvá se ne v své při. 
Jako nesmyslný vypouští jiskry a šípy smrtelné, 
Tak jest každý, kdož oklamává bližního, a říká: Zdaž jsem nežertoval? 
Když není drev, hasne oheň; tak když nebude klevetníka, utichne svár. 
Uhel mrtvý k roznícení, a drva k ohni, tak člověk svárlivý k roznícení svady. 
Slova utrhače jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života. 
Stříbrná trůska roztažená po střepě jsou rtové protivní a srdce zlé. 
Rty svými za jiného se staví ten, jenž nenávidí, ale u vnitřnosti své skládá lest. 
Když se ochotný ukáže řečí svou, nevěř mu; nebo sedmera ohavnost jest v srdci jeho. 
Přikrývána bývá nenávist chytře, ale zlost její zjevena bývá v shromáždění. 
Kdo jámu kopá, do ní upadá, a kdo valí kámen, na něj se obrací. 
Èlověk jazyka ošemetného v nenávisti má ponížené, a ústy úlisnými způsobuje pád.