Přísloví.
27.
Nechlub se dnem zítřejším, nebo nevíš, coť ten den přinese. 
Nechať tě chválí jiní, a ne ústa tvá, cizí, a ne rtové tvoji. 
Tíž má kamen, a váhu písek, ale hněv blázna těžší jest nad to obé. 
Ukrutnátě věc hněv a prudká prchlivost, ale kdo ostojí před závistí? 
Lepší jest domlouvání zjevné, než milování tajné. 
Bezpečnější rány od přítele, než lahodná líbání nenávidícího. 
Duše sytá pohrdá i medem, ale duši lačné každá hořkost sladká. 
Jako pták zaletuje od hnízda svého, tak muž odchází od místa svého. 
Mast a kadění obveseluje srdce; tak sladkost přítele víc než rada vlastní. 
Přítele svého a přítele otce svého neopouštěj, a do domu bratra svého nechoď v čas bídy své; lepšíť jest soused blízký, než bratr daleký. 
Buď moudrý, synu můj, a obvesel srdce mé, ať mám co odpovědíti tomu, kdož mi utrhá. 
Opatrný vida zlé, vyhne se, ale hloupí předce jdouce, těžkosti docházejí. 
Vezmi roucho toho, kterýž slíbil za cizího, a od toho, kdo za cizozemku slíbil, základ jeho. 
Tomu, kdož dobrořečí příteli svému hlasem velikým, ráno vstávaje, za zlořečení počteno bude. 
Kapání ustavičné v čas přívalu, a žena svárlivá rovní jsou sobě; 
Kdož ji schovává, schovává vítr, a jako mast v pravici voněti bude. 
Železo železem se ostří; tak muž zostřuje tvář přítele svého. 
Kdo ostříhá fíku, jídá ovoce jeho; tak kdo ostříhá pána svého, poctěn bude. 
Jakož u vodě tvář proti tváři se ukazuje, tak srdce člověka člověku. 
Propast a zahynutí nebývají nasyceni, tak oči člověka nasytiti se nemohou. 
Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, tak člověka pověst chvály jeho. 
Bys blázna i v stupě mezi krupami píchem zopíchal, neodejde od něho bláznovství jeho. 
Pilně přihlídej k dobytku svému, pečuj o stáda svá. 
Nebo ne na věky trvá bohatství, ani koruna do pronárodu. 
Když zroste tráva, a ukazuje se bylina, tehdáž ať se shromažďuje seno s hor. 
Beránkové budou k oděvu tvému, a záplata pole kozelci. 
Nadto dostatek mléka kozího ku pokrmu tvému, ku pokrmu domu tvého, a živnosti děvek tvých.