Matouš.
22.
I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka: 
Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému. 
I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu; a oni nechtěli přijíti. 
Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd můj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Pojďtež na svadbu. 
Ale oni nedbavše na to, odešli, jiný do vsi své a jiný po kupectví svém. 
Jiní pak zjímavše služebníky jeho a posměch jim učinivše, zmordovali. 
A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedníky ty a město jejich zapálil. 
Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni. 
Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu. 
I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky. 
Tedy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním. 
I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl. 
Tedy řekl král služebníkům: Svížíce ruce jeho i nohy, vezměte ho, a uvrztež jej do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů. 
Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených. 
Tedy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči. 
I poslali k němu učedlníky své s herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou. 
Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic? 
Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci? 
Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze. 
I řekl jim: Èí jest tento obraz a svrchu napsání? 
Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dejtež, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu. 
To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli. 
V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho, 
Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho a vzbudil símě bratru svému. 
I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému. 
Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého. 
Nejposléze pak po všech umřela i žena. 
Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli. 
I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce Písem ani moci Boží. 
Však při vzkříšení ani se nebudou ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi. 
O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž takto dí: 
Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův; a Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých. 
A slyševše to zástupové, divili se učení jeho. 
Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno. 
I otázal se ho jeden z nich zákoník nějaký, pokoušeje ho, a řka: 
Mistře, které jest přikázání veliké v Zákoně? 
I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své. 
To jest přední a veliké přikázání. 
Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. 
Na těch dvou přikázáních všecken Zákon záleží i Proroci. 
A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš, 
Řka: Co se vám zdá o Kristu? Èí jest syn? Řkou jemu: Davidův. 
Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka: 
Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokavadž nepodložím nepřátel tvých, aby byli za podnože noh tvých? 
Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest? 
A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž se odvážil kdo více od toho dne jeho se nač tázati.