Marek.
4.
A opět počal Ježíš učiti u moře. I shromáždil se k němu zástup mnohý, takže vstoupiv na lodí, seděl na moři, a všecken zástup byl na zemi podle moře. 
I učil je mnohým věcem v podobenstvích, a pravil jim v učení svém: 
Slyšte. Aj, vyšel rozsevač, aby rozsíval. 
I stalo se v tom rozsívání, že jedno padlo podle cesty, a přiletělo ptactvo nebeské, i szobali je. 
A jiné padlo na místo skalnaté, kdežto nemělo mnoho země, a hned vzešlo; neb nemělo hlubokosti země. 
A když vyšlo slunce, uvadlo, a protože nemělo kořene, uschlo. 
A jiné padlo mezi trní; i zrostlo trní, a udusilo je. I nevydalo užitku. 
Jiné pak padlo v zemi dobrou, a dalo užitek vzhůru vstupující a rostoucí; přineslo zajisté jedno třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné pak stý. 
I pravil jim: Kdo má uši k slyšení, slyš. 
A když pak byl sám, tázali se ho ti, kteříž při něm byli, se dvanácti, na to podobenství. 
I řekl jim: Vámť jest dáno, znáti tajemství království Božího, ale těm, kteříž jsou vně, v podobenství všecko se děje, 
Aby hledíce, hleděli, a neuzřeli, a slyšíce, slyšeli, a nesrozuměli, aby se snad neobrátili, a byli by jim odpuštěni hříchové. 
I dí jim: Neznáte podobenství tohoto? A kterakž pak jiná všecka podobenství poznáte? 
Rozsevač, ten slovo rozsívá. 
Titoť pak jsou, ješto podle cesty símě přijímají, kdežto se rozsívá slovo, kteréž když oni slyší, ihned přichází satan a vynímá slovo, kteréž vsáto jest v srdcích jejich. 
A tak podobně ti, kteříž jako skalnatá země posáti jsou, kteřížto jakž uslyší slovo, hned s radostí přijímají je. 
Než nemají kořene v sobě, ale jsou časní; potom když vznikne soužení a protivenství pro slovo Boží, hned se horší. 
A tito jsou, jenž mezi trní posáti jsou, kteříž ač slovo slyší, 
Ale pečování tohoto světa a oklamání zboží, a jiné žádosti zlé k tomu přistupující, udušují slovo, takže bez užitku bývá. 
Titoť pak jsou, jenž v zemi dobrou símě přijali, kteříž slyší slovo Boží, a přijímají, a užitek přinášejí, jedno třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné stý. 
Dále pravil jim: Zdali rozsvícena bývá svíce, aby postavena byla pod nádobu nebo pod postel? Však aby na svícen vstavena byla. 
Nebo nic není skrytého, co by nebylo zjeveno; aniž jest co tak ukrytého, aby najevo nevyšlo. 
Jestliže kdo má uši k slyšení, slyš. 
I mluvil k nim: Vizte, co slyšíte. Kterou měrou budete měřiti, touť vám bude odměřeno, a přidáno bude vám poslouchajícím. 
Nebo kdožť má, tomu bude dáno; a kdo nemá, i to, což má, bude od něho odjato. 
I pravil jim: Tak jest království Boží, jako kdyby člověk uvrhl símě v zemi. 
A spal by, a vstával by ve dne i v noci, a semeno by vzešlo a vzrostlo, jakž on neví. 
Nebo sama od sebe země plodí, nejprv bylinu, potom klas, potom plné obilé v klasu. 
A když sezrá úroda, ihned přičiní srp; neboť jest nastala žeň. 
I řekl opět: K čemu připodobníme království Boží? Aneb kterému podobenství je přirovnáme? 
Jest jako zrno horčičné, kteréžto, když vsáto bývá v zemi, menší jest ze všech semen, kteráž jsou na zemi. 
Ale když vsáto bývá, roste, a bývá větší než všecky byliny, a činíť ratolesti veliké, takže pod stínem jeho mohou sobě ptáci nebeští hnízda dělati. 
A takovými mnohými podobenstvími mluvil jim slovo, jakž mohli slyšeti. 
A bez podobenství nemluvil jim, učedlníkům pak svým soukromí vykládal všecko. 
I řekl jim v ten den, když již bylo večer: Plavme se na druhou stranu. 
A nechavše zástupu, pojali jej, tak jakž byl na lodičce. Ale i jiné lodičky byly s ním. 
Tedy stala se bouře veliká od větru, až se vlny na lodí valily, takže se již naplňovala lodí. 
A on zzadu na lodí spal na podušce. I zbudili jej, a řekli jemu: Mistře, což pak nic nedbáš, že hyneme? 
I probudiv se, přimluvil větru a řekl moři: Umlkni a upokoj se. I přestal vítr, a stalo se utišení veliké. 
I řekl jim: Proč se tak bojíte? Což ještě nemáte víry? 
I báli se bázní velikou, a pravili jeden k druhému: Hle kdo jest tento, že i vítr i moře poslouchají jeho?