Efezským.
5.
Buďtež tedy následovníci Boží, jakožto synové milí. 
A choďtež v lásce, jakož i Kristus miloval nás, a vydal sebe samého za nás, dar a obět Bohu u vůni rozkošnou. 
Smilstvo pak a všeliká nečistota, neb lakomství, aniž jmenováno buď mezi vámi, jakož sluší na svaté, 
A tolikéž mrzkost, ani bláznové mluvení, ani šprýmování, kteréžto věci jsou nenáležité, ale raději ať jest díků činění. 
Víte zajisté o tom, že žádný smilník aneb nečistý, ani lakomec, (jenž jest modloslužebník,) nemá dědictví v království Kristově a Božím. 
Žádný vás nesvoď marnými řečmi; nebo pro takové věci přichází hněv Boží na syny nepoddané. 
Nebývejtež tedy účastníci jejich. 
Byli jste zajisté někdy temnosti, ale již nyní jste světlo v Pánu. Jakožto synové světla choďte, 
(Nebo ovoce Ducha záleží ve vší dobrotě, a spravedlnosti, a v pravdě,) 
O to stojíce, což by se dobře líbilo Pánu. 
A neobcujte s skutky neužitečnými tmy, ale raději je trescete. 
Nebo což se tajně děje od nich, mrzko jest o tom i mluviti. 
Všecko pak, což bývá trestáno, od světla bývá zjeveno; nebo to, což všecko zjevuje, světlo jest. 
Protož praví: Probuď se ty, jenž spíš, a vstaň z mrtvých, a zasvítíť se tobě Kristus. 
Viztež tedy, kterak byste opatrně chodili, ne jako nemoudří, ale jako moudří, 
Vykupujíce čas; nebo dnové zlí jsou. 
Protož nebývejte neopatrní, ale rozumějící, která by byla vůle Páně. 
A neopíjejte se vínem, v němžto jest prostopášnost, ale naplněni buďte Duchem svatým, 
Mluvíce sobě vespolek v žalmích, a v chvalách, a v písničkách duchovních, zpívajíce a plésajíce v srdcích vašich Pánu, 
Díky činíce vždycky ze všeho ve jménu Pána našeho Jezukrista Bohu a Otci, 
Poddáni jsouce jedni druhým v bázni Boží. 
Ženy mužům svým poddány buďte jako Pánu. 
Nebo muž jest hlava ženy, jako i Kristus jest hlava církve, a onť jest Spasitel těla. 
A tak jakož církev poddána jest Kristu, tak i ženy mužům svým ať jsou poddány ve všem. 
Muži milujte ženy své, jako i Kristus miloval církev, a vydal sebe samého za ni, 
Aby ji posvětil, očistiv ji obmytím vody v slovu, 
Aby ji sobě postavil slavnou církev, nemající poskvrny, ani vrásky, neb cokoli takového, ale aby byla svatá a bez úhony. 
Takť jsou povinni muži milovati ženy své jako svá vlastní těla. Kdo miluje ženu svou, sebeť samého miluje. 
Žádný zajisté nikdy těla svého neměl v nenávisti, ale krmí a chová je, jakožto i Pán církev. 
Neboť jsme údové těla jeho, z masa jeho a z kostí jeho. 
A protoť opustí člověk otce i matku, a připojí se k manželce své, i budouť dva jedno tělo. 
Tajemství toto veliké jest, ale já pravím o Kristu a o církvi. 
Avšak i vy, jeden každý z vás, manželku svou tak jako sám sebe miluj. Žena pak ať se bojí muže svého.