Lukáš.
19.
Potom Ježíš vešel do Jericha. 
Žil tam vrchní výběrčí daní Zacheus, velký boháč. 
Chtěl za každou cenu vidět Ježíše, ale protože sám byl malé postavy a okolo Ježíše se tísnily davy lidí, 
předběhl průvod a vylezl na strom; odtamtud ho vyhlížel. 
Když Ježíš došel až k tomu místu, podíval se vzhůru a řekl: „Zachee, pojď rychle dolů, chci dnes být tvým hostem.“ 
Zacheus slezl, jak nejrychleji uměl a plný radosti si odváděl Ježíše domů. 
Lidé se posmívali: „Jde na návštěvu k takovému hříšníkovi!“ 
Tu se Zacheus zastavil a obrátil na Ježíše: „Pane, polovinu svého majetku rozdám chudým a koho jsem okradl, tomu to čtyřnásobně vynahradím.“ 
Nato Ježíš řekl: „Dnes se pro tohoto muže a jeho rodinu všechno mění. Teď plným právem patří k Božímu lidu. 
Přišel jsem hledat a zachránit právě ty ztracené.“ 
Tyto události a to, že měl Ježíš namířeno do Jeruzaléma, vedlo lidi k domněnce, že se nyní ujme své vlády. 
Jak to doopravdy bude, jim Ježíš naznačil následujícím vyprávěním: „Jeden vznešený muž odešel daleko za hranice své vlasti, aby se tam dal korunovat a vrátil se zpět jako král. 
Předtím si však zavolal svých deset úředníků, dal každému z nich určitý obnos a řekl: ‚Nenechte je ležet ladem a snažte se jimi něco získat.‘ 
Někteří občané ho však nenáviděli, a proto žádali: ‚Nechceme, aby byl naším králem.‘ 
Vladař se však přesto vrátil s královskou hodností. Ihned si dal předvolat úředníky, kterým svěřil peníze, aby zjistil, jak hospodařili. 
Přišel první a řekl: ‚Pane, získal jsem desetkrát tolik, než jsi mi svěřil.‘ 
Král ho pochválil: ‚Výborně, jsi dobrý hospodář. Nešlo o mnoho a obstál jsi. Svěřuji ti proto vládu nad deseti městy.‘ 
Přišel druhý úředník, aby vykázal zisk: ‚Pane, mám pro tebe pětkrát tolik, než jsi mi svěřil.‘ 
I toho král pochválil a svěřil mu správu nad pěti městy. 
Pak přišel další a řekl: ‚Pane, vím, že jsi přísný, 
a tak jsem se bál o tvůj majetek. Dobře jsem ho ukryl a tady ti ho vracím nedotčený.‘ 
Král mu řekl: ‚Tvá vlastní slova tě soudí, lenochu. Věděl jsi, co jsem nařídil, a nesplnil jsi to. 
Proč jsi moje peníze alespoň neuložil na úrok?‘ 
Pak řekl okolostojícím: ‚Vezměte ty peníze od něho a dejte je tomu, kdo získal desetinásobek.‘ 
Namítali: ‚Pane, vždyť ten už má dost.‘ 
Král odpověděl: ‚Každému, kdo se osvědčí, bude ještě přidáno, ale ten, kdo se neosvědčí, přijde o všechno. 
A mé nepřátele, kteří mne nechtěli za panovníka, popravte!‘ “ 
Když skončil svoje vypravování, pokračoval v cestě do Jeruzaléma. 
V blízkosti dvora Betfage u Betanie pod Olivovou horou vyzval dva své učedníky: „Jděte naproti do městečka. Najdete tam uvázané oslátko, na kterém dosud nikdo neseděl. Odvažte ho a přiveďte. 
Kdyby se vás někdo ptal, proč to děláte, řekněte: ‚Pán ho potřebuje.‘ “ 
Ti dva šli a nalezli všechno tak, jak Ježíš řekl. 
Když oslátko odvazovali, přišli majitelé a ptali se, proč to dělají. 
Odpověděli: „Pán ho potřebuje.“ 
Přivedli oslíka, pokryli mu hřbet svými plášti a posadili na něj Ježíše. 
Ostatní lidé stlali dokonce své pláště na cestu, kudy jel. 
Když začali sestupovat z Olivové hory, zmocnilo se zástupu nadšení; děkovali Bohu za všechny divy, které na vlastní oči viděli. 
Provolávali: „Sláva králi, Bůh ho posílá! Nebe je smířeno, sláva!“ 
Byli tam také někteří farizejové a ti mu domlouvali: „Pokárej své učedníky, aby se takhle nerouhali.“ 
Ježíš odpověděl: „Jestliže oni zmlknou, bude volat kamení.“ 
Když se před Ježíšem otevřel pohled na Jeruzalém, vstoupily mu slzy do očí a plný smutku 
řekl: „Město, kéž bys alespoň dnes pochopilo, co ti může přinést pokoj. Ty však nic nechápeš, 
a tak přijde den, kdy tě obklíčí nepřátelé a oblehnou tě. 
Nakonec tě srovnají se zemí a tvé syny pobijí, protože jsi nerozeznalo čas, kdy k tobě přichází Bůh.“ 
V Jeruzalémě vešel do chrámu a hned za branou narazil na ty, kdo tam prodávali. Začal je vyhánět 
se slovy: „Je psáno, že tento chrám je svaté místo pro modlitby, a vy jste z něho udělali tržiště.“ 
Po několik dní se Ježíš vracel do chrámu a učil tam. Velekněží a vykladači zákona se ho chtěli za podpory předních občanů Jeruzaléma zmocnit a připravit ho o život, 
ale nevěděli, jak to udělat, protože lid ho miloval a rád mu naslouchal.