Matouš.
3.
V těch dnech přišel Jan Křtitel a kázal v judské poušti. 
Říkal: “Čiňte pokání, protože nebeské království se přiblížilo!” 
To je ten, o kterém mluvil prorok Izaiáš, když říkal: “Hlas volajícího na poušti: Připravte Pánovu cestu! Napřimujte jeho stezky!” 
Ten Jan měl oděv z velbloudí srsti, kolem boků měl kožený pás a jeho pokrmem byly kobylky a lesní med. 
Vycházel k němu tehdy celý Jeruzalém, celé Judsko i celý jordánský kraj. 
A když vyznávali své hříchy, křtil je v Jordánu. 
Když však uviděl mnohé z farizeů a saduceů, jak jdou k jeho křtu, řekl jim: “Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, jak utéci před přicházejícím hněvem? 
Proto začněte nést ovoce odpovídající vašemu pokání. 
A nemyslete, že si můžete říkat: Abrahama máme za otce. Říkám vám totiž, že Bůh je schopen Abrahamovi vzbudit syny z tohoto kamení. 
Sekera je již přiložena ke kořeni stromů. Každý strom, který nenese dobré ovoce, tedy bude vyťat a vhozen do ohně. 
Jistě, já vás křtím vodou k pokání, ale ten, který přichází po mně, je silnější než já. Já nejsem hoden ani nosit jeho obuv. On vás bude křtít Duchem Svatým a ohněm. 
Jeho věječka je již v jeho ruce a on vyčistí svůj mlat. Svou pšenici shromáždí do obilnice, ale plevy bude pálit neuhasitelným ohněm.” 
Tehdy přišel Ježíš z Galileje za Janem k Jordánu, aby se od něj nechal pokřtít. 
Ale Jan mu v tom velmi bránil. Říkal: “Já potřebuji být pokřtěn od tebe a ty přicházíš za mnou?” 
Ježíš mu však odpověděl: “Dopusť to teď, protože takto máme naplnit veškerou spravedlnost.” A tak ho nechal. 
A když byl Ježíš pokřtěn, vystoupil ihned z vody, a hle, otevřela se mu nebesa a spatřil Božího Ducha, jak sestupuje z nebe jako holubice a přichází na něj. 
A hle, hlas z nebe řekl: “Toto je můj milovaný Syn, v němž jsem nalezl zalíbení.”