Matouš.
13.
Ten den Ježíš vyšel z domu a posadil se u moře. 
Tehdy se k němu sešly tak veliké zástupy, že nastoupil na loď a posadil se; a celý ten zástup stál na břehu. 
Mluvil k nim v podobenstvích o mnoha věcech. Řekl: “Hle, vyšel rozsévač, aby rozsíval. 
A jak rozsíval, některá semena padla podél cesty a přiletěli ptáci a sezobali je. 
Jiná padla na skalnatá místa, kde neměla mnoho země, a ihned vzešla, protože neměla hloubku země. 
Když pak vyšlo slunce, byla spálena, a protože neměla kořen, uschla. 
Jiná zase padla do trní, a když trní vyrostlo, udusilo je. 
Jiná však padla do dobré země a vydala úrodu, některé stonásobnou, jiné šedesátinásobnou a jiné třicetinásobnou. 
Kdo má uši k slyšení, ať slyší.” 
Tehdy k němu přistoupili učedníci a řekli mu: “Proč k nim mluvíš v podobenstvích?” 
On jim odpověděl: “Protože vám je dáno poznat tajemství nebeského království, ale jim to dáno není. 
Tomu, kdo má, totiž bude dáno a bude mít hojnost, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má. 
Proto k nim mluvím v podobenstvích, že vidí, ale nevidí a slyší, ale neslyší ani nerozumějí. 
Ale naplňuje se na nich proroctví Izaiáše, který řekl: ‘Sluchem uslyšíte, ale nijak nepochopíte, a zrakem uvidíte, ale nijak neprohlédnete. 
Neboť srdce tohoto lidu ztučnělo a svýma ušima ztěžka slyšeli. Své oči pevně zavřeli, aby snad očima neuviděli, ušima neuslyšeli a srdcem nepochopili a neobrátili se, abych je neuzdravil.’ 
Ale blaze vašim očím, že vidí, a vašim uším, že slyší. 
Amen, říkám vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili spatřit, co vy vidíte, ale neviděli a slyšet, co slyšíte, ale neslyšeli.” 
“Vy tedy slyšte význam podobenství o rozsévači: 
Ke každému, kdo slyší slovo o království a nerozumí, přichází ten zlý a uchvacuje to, co je zaseto do jeho srdce. To je ten osetý podél cesty. 
A kdo je oset na skalnaté zemi, je ten, který slyší slovo a hned je s radostí přijímá, 
ale nemá v sobě kořen a je nestálý, a když přichází soužení nebo pronásledování kvůli slovu, hned se pohoršuje. 
Kdo je oset do trní, je ten, který slyší slovo, ale starosti tohoto světa a oklamání bohatstvím to slovo dusí, a tak se stává neplodným. 
A kdo je oset na dobré půdě, je ten, který slyší slovo a rozumí a který opravdu přináší úrodu: někdo stonásobnou, jiný šedesátinásobnou a jiný třicetinásobnou.” 
Pak jim předložil jiné podobenství. Řekl: “Nebeské království je podobné člověku rozsívajícímu na svém poli dobré semeno. 
Ale zatímco lidé spali, přišel jeho nepřítel, nasel mezi pšenici koukol a odešel. 
Když pak vzešla stébla a přinesla úrodu, tehdy se ukázal i koukol. 
Služebníci toho hospodáře tedy přišli a řekli mu: ‘Pane, nenasel jsi na svém poli dobré semeno? Odkud se tedy vzal ten koukol?’ 
On jim řekl: ‘To udělal nepřítel.’ Služebníci mu řekli: ‘Chceš tedy, abychom šli a vytrhali ho?’ 
Ale on řekl: ‘Nikoli, protože byste při trhání koukolu mohli vytrhnout i pšenici. 
Nechte obojí růst spolu až do žně. V čas žně řeknu žencům: Vytrhejte nejdříve koukol a svažte do snopků ke spálení, ale pšenici shromážděte do mé obilnice.’” 
Pak jim předložil jiné podobenství. Řekl: “Nebeské království je podobné zrnku hořčice, které člověk vzal a zasel na svém poli. 
To zrnko je opravdu nejmenší ze všech semen, ale když vyroste, je větší než jiné rostliny a stane se stromem, takže nebeští ptáci přiletí a uhnízdí se v jeho větvích.” 
Řekl jim ještě jiné podobenství: “Nebeské království je podobné kvasu, který žena vzala a zadělala ve třech měřicích mouky, až všechno zkvasilo.” 
Toto všechno Ježíš říkal zástupům v podobenstvích a bez podobenství k nim vůbec nemluvil. 
A tak se naplnilo to, co bylo řečeno skrze proroka: “Otevřu svá ústa v podobenstvích, budu vyprávět věci skryté od založení světa.” 
Tehdy Ježíš propustil zástupy a šel domů. Jeho učedníci k němu přistoupili a řekli: “Vysvětli nám to podobenství o koukolu na poli.” 
Odpověděl jim: “Rozsévač dobrého semene je Syn člověka 
a pole je tento svět, dobré semeno jsou synové království, ale koukol jsou synové toho zlého. 
Nepřítel, který je rozsívá, je ďábel, sklizeň je konec tohoto světa a ženci jsou andělé. 
Jako se tedy sbírá koukol a spaluje se ohněm, tak to bude při konci tohoto světa. 
Syn člověka pošle své anděly a ti vyberou z jeho království všechno pohoršující i ty, kdo konají nepravost, 
a vrhnou je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů. 
Tehdy se spravedliví v království svého Otce rozzáří jako slunce. Kdo má uši k slyšení, ať slyší.” 
“Nebeské království je také podobné pokladu ukrytému v poli, který když člověk nalezl, skryl ho a kvůli radosti z něj jde, prodává všechno, co má, a kupuje to pole.” 
“Nebeské království je také podobné kupci hledajícímu krásné perly, 
který když našel jednu velmi vzácnou perlu, šel a prodal všechno, co měl, a koupil ji.” 
“Nebeské království je také podobné vlečné síti hozené do moře, nabírající ze všech druhů ryb, 
kterou, když byla naplněna, vytáhli rybáři na břeh, sedli si a shromáždili to, co bylo dobré, do nádob, ale špatné vyhodili pryč. 
Totéž se bude dít při konci tohoto světa. Vyjdou andělé a oddělí zlé zprostřed spravedlivých 
a vrhnou je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů.” 
Tehdy se jich Ježíš zeptal: “Pochopili jste všechny tyto věci?” A oni mu řekli: “Ano, Pane.” 
Řekl jim tedy: “Proto je každý učitel vyučený o nebeském království podobný hospodáři, který vynáší ze svého pokladu nové i staré věci.” 
A stalo se, že když Ježíš dokončil tato podobenství, šel odtud. 
Přišel do svého domovského města a učil je v jejich synagoze tak, že žasli a říkali: “Odkud má tenhle takovou moudrost a zázračné schopnosti? 
Není to snad syn toho tesaře? Nejmenuje se jeho matka Marie a jeho bratři Jakub, Jozes, Šimon a Juda? 
A nejsou snad všechny jeho sestry u nás? Odkud tedy má tenhle všechny tyto věci?” 
A tak se nad ním pohoršovali. Ježíš jim tedy řekl: “Prorok není beze cti, jedině ve své vlasti a ve svém domě.” 
A kvůli jejich nevěře tam neudělal mnoho zázraků.