Matouš.
15.
Tehdy k Ježíši přicházeli zákoníci a farizeové z Jeruzaléma a říkali: 
“Proč tvoji učedníci přestupují tradici starších? Vždyť si neumývají ruce, když mají jíst chleba!” 
On jim však odpověděl: “A proč vy přestupujete Boží přikázání kvůli své tradici? 
Vždyť Bůh přikázal: ‘Cti otce i matku’ a ‘Kdokoli by zlořečil otci nebo matce, ať propadne smrti.’ 
Vy ale říkáte, že kdokoli by řekl otci nebo matce: ‘To, čím bych ti měl vypomoci, je dar Bohu,’ 
už nemusí nijak uctít svého otce nebo matku. A tak jste zrušili Boží přikázání kvůli své tradici. 
Pokrytci, Izaiáš o vás dobře prorokoval, když říkal: 
‘Tento lid se ke mně přibližuje svými ústy a ctí mne svými rty, 
avšak jejich srdce je ode mne daleko. Nadarmo mne ale uctívají, když učí učení a přikázání lidí.’” 
Pak svolal zástup a řekl jim: “Slyšte a rozumějte. 
Člověka nešpiní to, co vchází do úst, ale co vychází z úst, to člověka špiní.” 
Tehdy k němu přistoupili učedníci a řekli mu: “Víš to, že se farizeové urazili, když slyšeli tu řeč?” 
On odpověděl: “Každá sazenice, kterou nesázel můj nebeský Otec, bude vykořeněna. 
Opusťte je. Jsou to slepí vůdcové slepců. Povede-li slepý slepého, oba padnou do jámy.” 
Petr mu odpověděl: “Vysvětli nám to podobenství.” 
Ježíš ale řekl: “Vy jste ještě tak nechápaví? 
Nerozumíte, že všechno, co vchází do úst, jde do břicha a pak se vypouští do stoky? 
Co ale z úst vychází, jde ze srdce, a to špiní člověka. 
Ze srdce totiž vycházejí zlé myšlenky, vraždy, cizoložství, smilnění, krádeže, falešná svědectví, urážky. 
Tyto věci špiní člověka. Ale jíst neumytýma rukama, to člověka nešpiní.” 
Ježíš pak odtud odešel a odebral se do krajů Týru a Sidonu. 
A hle, z těch míst vyšla kananejská žena a křičela: “Pane, Synu Davidův, smiluj se nade mnou! Má dcera je hrozně posedlá ďáblem.” 
On jí však neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci tedy přistoupili a prosili ho: “Pošli ji pryč, vždyť za námi pořád křičí.” 
Ale on odpověděl: “Nebyl jsem poslán jinam než ke ztraceným ovcím z Izraelova domu.” 
Ona však přišla a klaněla se mu. Řekla: “Pane, pomoz mi.” 
Ale on odpověděl: “Není správné vzít chléb dětem a hodit ho štěňatům.” 
A ona řekla: “Ano, Pane, ale právě štěňata jedí drobty, které padají ze stolu jejich pánů.” 
Tehdy jí Ježíš odpověděl: “ženo, tvoje víra je veliká. Ať se ti stane, jak toužíš.” A od té chvíle byla její dcera uzdravená. 
Když pak odtud Ježíš odešel, přišel ke Galilejskému moři, vystoupil na horu a posadil se tam. 
Tehdy k němu přišly veliké zástupy lidí, kteří měli s sebou chromé, slepé, hluché, zmrzačené a mnohé jiné. Skládali je k Ježíšovým nohám a on je uzdravoval, 
takže zástupy užasly, když viděly, jak němí mluví, zmrzačení jsou zdraví, chromí chodí a slepí vidí; a vzdaly slávu Bohu Izraele. 
Potom Ježíš svolal své učedníky a řekl: “Je mi líto toho zástupu. Vždyť zůstávají se mnou už tři dny a nemají co jíst. Nechci je poslat pryč hladové, aby se snad cestou nevyčerpali.” 
Jeho učedníci mu řekli: “Kde na této poušti najdeme tolik chleba, abychom nasytili takový zástup?” 
Ježíš jim tedy řekl: “Kolik máte chlebů?” A oni řekli: “Sedm a pár malých rybek.” 
Ježíš tedy přikázal zástupům, aby se posadily na zem. 
Potom vzal těch sedm chlebů a ty ryby, vzdal díky, nalámal a dával svým učedníkům a učedníci zástupům. 
A tak se všichni najedli a byli nasyceni. Potom posbírali nalámané kousky, které zbyly: sedm plných košů. 
Těch, kteří jedli, pak bylo čtyři tisíce mužů, kromě žen a dětí. 
A když propustil zástupy, vstoupil na loď a přijel do kraje Magdala.