Matouš.
21.
Když se pak přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfagé k Olivetské hoře, tehdy Ježíš poslal dva učedníky 
a řekl jim: “Jděte do té vesnice naproti vám a hned tam najdete přivázanou oslici a s ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně. 
A kdyby vám někdo něco řekl, odpovězte: ‘Pán je potřebuje’ a on je propustí.” 
To všechno se stalo, aby se naplnilo to, co bylo řečeno skrze proroka: 
“Povězte dceři Sionu: Pohleď, tvůj král přichází k tobě mírný, sedící na oslici, totiž na oslátku, mláděti té podrobené jhu.” 
Učedníci tedy šli a udělali, jak jim Ježíš přikázal. 
Přivedli oslici i oslátko, položili na ně své pláště a posadili ho na ně. 
Veliký zástup pak rozprostíral své pláště na cestě a jiní sekali větve ze stromů a stlali je na cestu. 
A zástupy, které šly zpředu i zezadu, volaly: “Hosana, Synu Davidův! Požehnaný, který přichází v Pánově jménu! Hosana na výsostech!” 
Když pak vjel do Jeruzaléma, celé město se otřáslo a řeklo: “Kdo to je?” 
A zástupy říkaly: “To je Ježíš, ten prorok z galilejského Nazaretu.” 
Ježíš pak vešel do Božího chrámu a vyhnal všechny, kdo v chrámu prodávali a kupovali, a zpřevracel stoly směnárníků i sedačky prodavačů holubic. 
Řekl jim: “Je napsáno: ‘Můj dům bude nazván domem modlitby,’ ale vy jste z něj udělali ‘doupě lupičů’!” 
Tehdy k němu v chrámu přišli slepí a chromí a on je uzdravil. 
Když ale velekněží a zákoníci uviděli divy, které dělal, a děti, jak křičí v chrámu a říkají: “Hosana, Synu Davidův!” rozhořčili se 
a řekli mu: “Slyšíš, co říkají?” Ježíš jim řekl: “Ovšem. Copak jste nikdy nečetli: ‘Z úst nemluvňátek a kojenců sis připravil chválu’?” 
Potom je opustil a odešel ven z města do Betanie a tam přenocoval. 
Když se potom za svítání vracel do města, dostal hlad. 
A když uviděl u cesty jeden fíkovník, šel k němu, ale nenašel na něm nic než listí. Řekl mu tedy: “Ať se z tebe navěky už neurodí ovoce!” A ten fíkovník hned uschl. 
Když to viděli učedníci, podivili se a řekli: “Jak to, že ten fíkovník tak rychle uschl?” 
Ježíš jim tedy odpověděl: “Amen, říkám vám, pokud budete mít víru a nebudete pochybovat, nejenže budete moci tohle udělat fíkovníku, ale i kdybyste řekli této hoře: ‘Zvedni se a vrhni se do moře!’ stane se to. 
A všechno, o cokoli byste prosili v modlitbě, dostanete, když budete věřit.” 
Když pak přišel do chrámu, přistoupili k němu velekněží a starší lidu, když vyučoval, a řekli mu: “Jakou mocí děláš tyto věci? A kdo ti tu moc dal?” 
Ježíš jim odpověděl: “Já se vás také zeptám na jednu věc, a když mi ji řeknete, já vám také řeknu, jakou mocí dělám tyto věci. 
Odkud byl Janův křest? Z nebe, nebo z lidí?” Začali se tedy mezi sebou dohadovat. Říkali si: “Kdybychom řekli, že z nebe, řekne nám: ‘Proč jste mu tedy neuvěřili?’ 
Když řekneme, že z lidí..., bojíme se zástupu, protože všichni mají Jana za proroka.” 
A tak Ježíši odpověděli: “Nevíme.” A on jim řekl: “Ani já vám tedy neřeknu, jakou mocí dělám tyto věci.” 
“Ale co myslíte? Jeden člověk měl dva syny. Přistoupil k prvnímu a řekl: ‘Synu, jdi dnes pracovat na mou vinici.’ 
On odpověděl: ‘Nechci,’ ale pak si to rozmyslel a šel. 
Potom přistoupil k druhému a řekl mu totéž. Ten odpověděl: ‘Já půjdu, pane,’ ale nešel. 
Který z těch dvou naplnil otcovu vůli?” Řekli: “Ten první.” Ježíš jim tedy řekl: “Amen, říkám vám, že celníci a nevěstky jdou do Božího království před vámi. 
Jan k vám totiž přišel cestou spravedlnosti a vy jste mu neuvěřili, ale celníci a nevěstky mu uvěřili. Vy jste to viděli, ale ani potom jste si nerozmysleli, že mu uvěříte.” 
“Poslouchejte jiné podobenství: Byl jeden hospodář, který vysadil vinici, obehnal ji plotem, vykopal v ní lis a postavil věž. Pak ji pronajal vinařům a odešel na cestu. 
Když se pak přiblížil čas vinobraní, poslal k vinařům své služebníky, aby převzali její úrodu. 
Vinaři však vzali jeho služebníky a jednoho zbili, jiného zabili a dalšího ukamenovali. 
Poslal tedy znovu jiné služebníky, více než předtím, a těm udělali totéž. 
Nakonec k nim poslal svého syna. Řekl si: ‘Mého syna budou mít ve vážnosti.’ 
Když ale vinaři toho syna uviděli, řekli si: ‘Tohle je dědic, pojďme, zabijme ho a zmocněme se jeho dědictví.’ 
Potom ho chytili, vyhodili z vinice ven a zabili. 
Co tedy udělá pán vinice těm vinařům, až přijde?” 
Oni mu řekli: “Ty zlosyny zle zahubí a vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou odevzdávat ovoce v čas jeho sklizně. 
Ježíš jim řekl: “Nikdy jste nečetli v Písmech? ‘Kámen, který stavitelé zavrhli, se stal hlavním kamenem klenby. Stalo se to od Pána a je to v našich očích div.’ 
Proto vám říkám, že vám bude Boží království vzato a bude dáno lidu přinášejícímu jeho ovoce. 
A kdo by padl na ten kámen, bude roztříštěn, a na koho by padl, toho rozdrtí na prach.” 
Když velekněží a farizeové slyšeli ta jeho podobenství, pochopili, že mluvil o nich, 
a chtěli ho zatknout, ale zalekli se zástupů, protože lidé ho měli za proroka.