Matouš.
22.
Ježíš k nim pak znovu mluvil v podobenstvích a řekl: 
“Nebeské království je podobné králi, který svému synu vystrojil svatbu. 
Poslal své služebníky, aby svolali na svatbu ty, kdo byli pozváni, ale oni nechtěli přijít. 
Poslal tedy znovu jiné služebníky a řekl jim: ‘Povězte pozvaným: Hle, připravil jsem pro vás svou hostinu. Moji býci a můj vykrmený dobytek jsou zabiti a všechno je připraveno; pojďte na svatbu!’ 
Oni však na to nedbali a odešli jeden na svůj statek a jiný za svým obchodem. 
Ostatní se pak chopili jeho služebníků, potupili je a zabili. 
Když to král uslyšel, rozhněval se, poslal svá vojska a ty vrahy zahubil a jejich město spálil. 
Tehdy řekl svým služebníkům: ‘Svatba je sice připravena, ale ti, kdo byli pozváni, nebyli hodni. 
Proto jděte na nároží, a kohokoli najdete, zvěte na svatbu. 
A ti služebníci vyšli na ulice a shromáždili všechny, které našli - zlé i dobré, a tak se svatební místnost naplnila hodovníky. 
Tehdy vešel král, aby se podíval na hosty, a uviděl tam člověka, který nebyl oblečen do svatebního roucha. 
Řekl mu: ‘Příteli, jak jsi sem vešel bez svatebního roucha?’ A on oněměl. 
Král tedy řekl služebníkům: ‘Svažte mu nohy a ruce, vezměte ho a uvrhněte do té zevnější tmy! Tam bude pláč a skřípění zubů.’ 
Je totiž mnoho povolaných, ale málo vyvolených.” 
Tehdy farizeové odešli a radili se, jak by ho mohli chytit za slovo. 
Pak k němu poslali své učedníky s herodiány a ti řekli: “Mistře, víme, že jsi pravdomluvný a pravdivě učíš Boží cestě a na nikoho nedbáš, neboť se neohlížíš na to, kdo je kdo. 
Proto nám řekni, co si myslíš: Je správné dávat císaři daň nebo ne?” 
Ježíš ale znal jejich zlomyslnost a řekl jim: “Proč mě pokoušíte, pokrytci? 
Ukažte mi peníz daně.” Přinesli mu tedy denár. 
Řekl jim: “Čí je tento obraz a nápis?” 
Odpověděli: “Císařův.” Tehdy jim řekl: “Dejte tedy to, co je císařovo, císaři, a co je Božího, Bohu.” 
A když to uslyšeli, podivili se. Potom ho opustili a odešli. 
V ten den k němu přišli saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a zeptali se ho: 
“Mistře, Mojžíš řekl, že když někdo zemře bez dětí, aby si jeho bratr právem švagrovství vzal jeho ženu a zplodil svému bratru potomka. 
U nás bylo sedm bratrů. První se oženil a zemřel, a protože neměl potomky, zanechal svou ženu svému bratru. 
Totéž se stalo i s druhým a třetím bratrem, až po sedmého. 
Poslední ze všech pak zemřela i ta žena. 
Kterému z těch sedmi tedy bude manželkou při vzkříšení? Měli ji přece všichni!” 
Ježíš jim však odpověděl: “Bloudíte, protože neznáte Písma ani Boží moc. 
Vždyť při vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako Boží andělé v nebi. 
Ale ohledně zmrtvýchvstání - copak jste nečetli, co vám Bůh řekl slovy: 
‘Já jsem Bůh Abrahama, Bůh Izáka a Bůh Jákoba’? Bůh není Bohem mrtvých, ale živých!” 
A když to uslyšely zástupy, žasly nad jeho učením. 
Když pak farizeové uslyšeli, že Ježíš umlčel saduceje, sešli se spolu. 
Potom se jeden z nich, učený v Zákoně, zeptal, aby ho vyzkoušel: 
“Mistře, které je největší přikázání v Zákoně?” 
Ježíš mu řekl: “‘Budeš milovat Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.’ 
To je první a největší přikázání. 
Druhé je mu podobné: ‘Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.’ 
Na těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.” 
A když už se farizeové sešli, Ježíš se jich zeptal: 
“Co si myslíte o Kristu? Čí je to syn?” Řekli mu: “Davidův.” 
On jim řekl: “Jak ho tedy může David v Duchu nazývat Pánem? Vždyť říká: 
‘Pán řekl mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.’ 
Když ho tedy David nazývá Pánem, jak to může být jeho syn?” 
A nikdo mu nemohl odpovědět ani slovo. Od toho dne se ho už nikdo neodvážil na nic zeptat.