Marek.
5.
Tehdy se přeplavili přes moře do kraje Gadarenců. 
A jakmile vystoupil z lodi, ihned se s ním setkal člověk z hrobů v moci nečistého ducha. 
Ten bydlel v hrobech a nikdo ho už nemohl ani svázat řetězem. 
Býval totiž často spoután okovy a řetězy, ale on ty řetězy vždy roztrhal a okovy rozlámal a nikdo ho nemohl zkrotit. 
Vždycky, ve dne i v noci, byl na horách a v hrobkách, křičel a tloukl se kamením. 
Když pak z dálky uviděl Ježíše, přiběhl a poklonil se mu 
a hlasitě vykřikl: “Co je ti do mě, Ježíši, Synu Nejvyššího Boha? Pro Boha tě zapřísahám, abys mě netrýznil!” 
Ježíš mu totiž řekl: “Vyjdi z toho člověka, ty nečistý duchu!” 
A tázal se ho: “Jak se jmenuješ?” On mu řekl: “Mé jméno je Legie, protože je nás mnoho,” 
a velice ho prosil, aby je nevyháněl z toho kraje. 
U hory se tam právě páslo veliké stádo vepřů 
a všichni ti démoni ho prosili: “Pusť nás do těch vepřů, ať vejdeme do nich!” 
Ježíš jim to hned povolil a ti nečistí duchové vyšli a vstoupili do těch vepřů. Stádo se pak rozběhlo ze srázu dolů do moře (bylo jich asi dva tisíce) a v moři se utopilo. 
Ti, kdo ty vepře pásli, pak utekli a rozhlásili to ve městě i na venkově. Lidé tedy vyšli, aby viděli, co se to stalo. 
Přišli k Ježíši a viděli toho, který býval posedlý a měl Legii, jak tam sedí oblečen a při zdravém rozumu, a dostali strach. 
Ti, kteří to viděli, jim pak vylíčili, jak to bylo s tím posedlým a s těmi vepři, 
a oni ho začali prosit, aby odešel z jejich kraje. 
Když pak nastupoval na loď, žádal ho ten, který býval posedlý démony, aby s ním mohl zůstat. 
Ježíš mu to ale nedovolil a řekl mu: “Jdi domů ke svým a oznam jim, jak veliké věci pro tebe udělal Pán a jak se nad tebou slitoval.” 
On tedy odešel a začal v Dekapoli kázat, co všechno pro něj Ježíš udělal. A všichni se divili. 
Když se pak Ježíš zase přeplavil lodí na druhou stranu, sešel se k němu veliký zástup lidí. A byl u moře. 
Vtom k němu přišel jeden z představených synagogy, jménem Jairus, a když ho uviděl, padl k jeho nohám 
a velmi ho prosil: “Moje dcerka umírá. Pojď, vlož na ni ruce, aby byla uzdravena, a bude žít.” 
A tak s ním odešel a veliký zástup šel za ním a tlačili se na něj. 
A byla tam jedna žena, která měla krvácení už dvanáct let. 
Mnoho vytrpěla od mnoha lékařů, utratila všechno, co měla, ale nic jí neprospělo a bylo jí ještě hůř. 
Když však uslyšela o Ježíši, přišla k němu davem zezadu a dotkla se jeho roucha. 
Řekla totiž: “Jestli se dotknu aspoň jeho roucha, budu uzdravena.” 
A její krvácení ihned přestalo a poznala na těle, že byla z toho trápení uzdravena. 
A Ježíš v sobě ihned poznal, že z něho vyšla moc. Otočil se v davu a řekl: “Kdo se dotkl mého roucha?” 
Jeho učedníci mu řekli: “Vidíš, že se na tebe tlačí dav, a říkáš: ‘Kdo se mě dotkl?’” 
Ale on se rozhlížel, aby uviděl tu, která to udělala. 
A když ta žena poznala, co se s ní stalo, přišla s bázní a rozechvěním, padla před ním na zem a řekla mu celou pravdu. 
On jí však řekl: “Dcero, tvá víra tě uzdravila. Jdi v pokoji a buď uzdravena ze svého trápení.” 
A když ještě mluvil, přišli lidé z domu představeného synagogy se slovy: “Tvá dcera umřela. Proč ještě obtěžuješ mistra?” 
Jakmile však Ježíš uslyšel, co říkali, řekl představenému synagogy: “Neboj se, jenom věř.” 
A nikomu nedovolil, aby ho doprovázel, kromě Petra a Jakuba a Jana, Jakubova bratra. 
Když pak přišel k domu představeného synagogy a uviděl veliké pozdvižení a plačící a hlasitě naříkající, 
vstoupil dovnitř a řekl jim: “Proč děláte pozdvižení a pláčete? To dítě neumřelo, ale spí.” 
A tak se mu vysmívali, ale on všechny vyhnal, vzal otce a matku dítěte i ty, kteří byli s ním, a vešel do místnosti, kde leželo dítě. 
Vzal dívku za ruku a řekl jí: “Talita kumi,” což se překládá: “Děvčátko, říkám ti, vstaň.” 
A ta dívka hned vstala a začala se procházet; bylo jí totiž dvanáct let. A zmocnil se jich veliký úžas. 
On jim však jasně přikázal, aby se o tom nikdo nedozvěděl. A řekl jim, ať jí dají najíst.