Marek.
6.
Potom odtud odešel a přišel do svého domovského města a jeho učedníci šli s ním. 
Když nastala sobota, začal učit v synagoze; a mnozí, kteří ho slyšeli, žasli a říkali: “Odkud to má? A co to dostal za moudrost? A jak to, že se skrze jeho ruce dějí takové zázraky? 
Není to snad ten tesař, syn Marie a bratr Jakuba, Jozese, Judy a Šimona? A nejsou snad jeho sestry tady s námi?” A tak se nad ním pohoršovali. 
Ježíš jim tedy řekl: “Prorok není beze cti; jedině ve své vlasti, mezi svými příbuznými a ve svém domě.” 
A nemohl tam udělat žádný zázrak, jen na několik nemocných vložil ruce a uzdravil je. 
Podivil se tedy nad jejich nevěrou a začal obcházet okolní městečka a učit. 
Potom k sobě svolal dvanáct učedníků a začal je vysílat po dvou. Dal jim moc nad nečistými duchy 
a přikázal jim, aby si na cestu nebrali nic kromě hole: ani mošnu, ani chléb, ani peníze do opasku, 
ale aby měli obuté sandále a neoblékali si dvě košile. 
Řekl jim také: “Kamkoli vejdete do domu, tam zůstaňte, dokud odtamtud nevyjdete. 
A kdekoli by vás nepřijali a neposlouchali by vás, vyjděte odtamtud a vyklepte prach ze svých nohou na svědectví proti nim. Amen, říkám vám, že Sodomě a Gomoře bude v soudný den lehčeji než tomu městu.” 
A tak vyšli a kázali, aby lidé činili pokání. 
Vymítali mnoho démonů a mnoho nemocných mazali olejem a uzdravovali. 
Tehdy o něm uslyšel i král Herodes (protože jeho jméno se stalo známým) a řekl: “Jan Křtitel vstal z mrtvých, a proto se skrze něj dějí zázraky!” 
Jiní však říkali: “Je to Eliáš” a jiní říkali: “Je to prorok jako jeden z těch dávných proroků.” 
Když to však uslyšel Herodes, řekl: “To je ten Jan, kterého jsem sťal. Byl vzkříšen z mrtvých!” 
Herodes totiž sám poslal, zatkl Jana a spoutal ho ve vězení kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa, protože se s ní oženil. 
Jan totiž Herodovi říkal: “Není ti dovoleno mít manželku svého bratra!” 
Herodias to tedy měla proti němu a chtěla ho zabít, ale nemohla. 
Herodes se totiž Jana bál, neboť věděl, že je to spravedlivý a svatý člověk, a tak ho chránil. Když ho slyšel, mnoho věcí i dělal a poslouchal ho rád. 
Příhodný den však přišel, když Herodes na oslavu svých narozenin uspořádal hostinu pro své velmože a velitele a pro přední muže Galileje. 
Když přišla dcera té Herodiady a zatančila, zalíbila se Herodovi i jeho spoluhodovníkům a král té dívce řekl: “Pros mne, o cokoli chceš, a dám ti to.” 
A přísahal jí: “O cokoli bys mne poprosila, to ti dám, až do polovice svého království.” 
Odešla tedy a řekla své matce: “O co mám poprosit?” A ona řekla: “O hlavu Jana Křtitele.” 
Hned tedy se spěchem přišla ke králi a prosila ho: “Chci, abys mi ihned dal na míse hlavu Jana Křtitele.” 
A král se velmi zarmoutil, ale kvůli svým přísahám a spoluhodovníkům ji nechtěl odmítnout. 
A tak ten král hned poslal kata a přikázal, aby přinesl Janovu hlavu. A ten odešel, sťal ho ve vězení 
a přinesl jeho hlavu na míse. Dal ji té dívce a ta dívka ji dala své matce. 
Když to potom uslyšeli jeho učedníci, přišli, vzali jeho tělo a pochovali je do hrobu. 
Potom se apoštolové sešli k Ježíši a oznámili mu všechno, co dělali i co učili. 
Tehdy jim řekl: “Pojďte jen vy sami stranou na opuštěné místo a trochu si odpočiňte.” Těch, kdo k nim přicházeli a zase odcházeli, bylo totiž tolik, že neměli ani chvilku na jídlo. 
Odpluli tedy o samotě lodí na pusté místo. 
Ale když odcházeli, mnozí je uviděli a poznali. Seběhli se tam ze všech měst pěšky, předešli je a sešli se k němu. 
Když pak Ježíš vystoupil, uviděl veliký zástup lidí a byl naplněn soucitem k nim, protože byli jako ovce, které nemají pastýře. Tehdy je začal učit mnoha věcem. 
A když už se připozdilo, přišli k němu jeho učedníci a řekli: “Tohle místo je pusté a už je moc hodin. 
Propusť je, ať odejdou do okolních statků a vesnic a nakoupí si chléb, protože nemají co jíst.” 
On jim ale odpověděl: “Vy jim dejte najíst.” Řekli mu: “Máme jít a nakoupit chléb za dvě stě denárů a dát jim najíst?” 
On jim řekl: “Kolik máte chlebů? Jděte a podívejte se.” Když to zjistili, řekli: “Pět, a dvě ryby.” 
Tehdy jim přikázal, aby všechny posadili po skupinách na zelené trávě. 
Rozložili se tedy v řadách po stu a po padesáti lidech. 
Potom vzal těch pět chlebů a ty dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal a nalámal ty chleby a dával svým učedníkům, aby jim je předkládali. A ty dvě ryby rozdělil všem. 
A tak se všichni najedli a byli nasyceni. 
Potom sebrali dvanáct košů plných kousků chleba a ryb. 
A těch, kteří ty chleby jedli, bylo kolem pěti tisíc mužů. 
Potom hned své učedníky přinutil, aby nastoupili na loď a jeli napřed na druhou stranu k Betsaidě, než on rozpustí zástup. 
A když se s nimi rozloučil, odešel na horu, aby se modlil. 
Když pak nastal večer, byla loď uprostřed moře a on sám na zemi. 
A uviděl je, jak se úmorně plaví, protože jeli proti větru. Při čtvrté noční hlídce pak k nim přicházel pěšky po moři a chtěl je minout, 
ale oni, když ho uviděli, jak kráčí po moři, mysleli, že je to přízrak, a vykřikli strachy. 
Všichni ho totiž uviděli a vyděsili se. Ale on s nimi hned promluvil a řekl jim: “Vzmužte se, to jsem já! Nebojte se.” 
A nastoupil k nim do lodi a vítr se utišil. A oni ještě daleko víc sami v sobě žasli a divili se. 
Nepochopili totiž nic ohledně těch chlebů, protože jejich srdce bylo ztvrdlé. 
A když se přeplavili, přijeli do genezaretské země a přistáli. 
A jakmile vystoupili z lodi, lidé ho hned poznali 
a oběhli celý ten kraj a začali na nosítkách přinášet nemocné tam, kde slyšeli, že je. 
A kamkoli přišel, do vesnic, do měst nebo na venkov, lidé pokládali nemocné na tržištích a prosili ho, aby se mohli dotknout aspoň cípu jeho roucha. A kdokoli se ho dotkl, byl uzdraven.