Marek.
9.
A řekl jim: “Amen, říkám vám, že někteří z těch, kdo tu stojí, rozhodně nezakusí smrt, dokud nespatří, jak Boží království přišlo v moci.” 
Po šesti dnech pak Ježíš vzal k sobě Petra, Jakuba a Jana, vyvedl je samotné stranou na vysokou horu a proměnil se před nimi. 
Jeho šaty se rozzářily a úplně zbělely jako sníh, tak jak by je žádný bělič na zemi nemohl vybílit. 
A uviděli Eliáše a Mojžíše, jak mluví s Ježíšem. 
Petr pak Ježíši odpověděl: “Rabbi, to je dobře, že jsme zde. Udělejme tedy tři stánky - jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.” 
Nevěděl totiž, co by řekl, protože byli velmi vyděšení. 
Tehdy se objevil oblak a zastínil je a z toho oblaku zazněl hlas, který řekl: “Toto je můj milovaný Syn. Toho poslouchejte.” 
A náhle, když se rozhlédli, neviděli už nikoho jiného než samotného Ježíše s nimi. 
Když pak sestupovali z hory, přikázal jim, aby nikomu nevyprávěli, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých. 
Nechali si tedy tu věc pro sebe a dohadovali se, co to je ‘vstát z mrtvých’. 
Potom se ho ptali: “Proč zákoníci říkají, že nejdříve musí přijít Eliáš?” 
Ale on jim odpověděl: “Jistě, nejdříve přijde Eliáš a všechno napraví. A co je napsáno o Synu člověka? Že musí mnoho vytrpět a být pohrdán. 
Ale říkám vám, že Eliáš také přišel a oni mu udělali, co chtěli, tak jak je to o něm napsáno.” 
Když potom přišel k učedníkům, uviděl, že je kolem nich veliký zástup a že se s nimi hádají zákoníci. 
A jakmile ho všichni v zástupu spatřili, byli velmi překvapeni a běželi k němu a zdravili ho. 
Zeptal se tedy zákoníků: “Proč se s nimi hádáte?” 
A jeden ze zástupu mu odpověděl: “Mistře, přivedl jsem k tobě svého syna, který má němého ducha. 
Kdekoli se ho zmocní, trhá jím a on pění a skřípe zuby a vyčerpá se. Řekl jsem tedy tvým učedníkům, aby ho vyhnali, ale nemohli!” 
On mu ale odpověděl: “nevěřící pokolení, jak dlouho budu s vámi? Jak dlouho vás budu snášet? Přiveďte ho ke mně.” 
Přivedli ho tedy k němu, a jakmile ho uviděl, hned jím ten duch začal tak zmítat, že upadl, válel se po zemi a pěnil. 
Ježíš se pak zeptal jeho otce: “Jak je to dlouho, co se mu tohle stává?” A on řekl: “Od dětství. 
A často s ním házel i do ohně a do vody, aby ho zahubil. Ale můžeš-li něco udělat, slituj se nad námi a pomoz nám!” 
Ježíš mu však řekl: “Můžeš-li tomu věřit. Pro věřícího je možné všechno.” 
A otec toho chlapce ihned se slzami vykřikl: “Pane, já věřím! Pomoz mé nevěře!” 
Když ale Ježíš uviděl, že se sbíhá zástup, pohrozil tomu nečistému duchu a řekl mu: “Ty němý a hluchý duchu, já ti přikazuji: vyjdi z něho a víckrát do něj nevcházej!” 
A tak s křikem a velikým zmítáním vyšel. A chlapec byl jako mrtvý, takže mnozí říkali, že zemřel. 
Ježíš ho ale vzal za ruku, zvedl ho a on vstal. 
A když vešel do domu, učedníci se ho v soukromí ptali: “Proč jsme ho my nemohli vyhnat?” 
Řekl jim tedy: “Tento druh démonů nemůže nijak vyjít, jedině skrze modlitbu a půst.” 
Když pak odtamtud odešli, procházeli Galilejí, ale on nechtěl, aby o tom někdo věděl. 
Učil totiž své učedníky a říkal jim: “Syn člověka bude vydán do lidských rukou a zabijí ho. A až bude zabit, třetího dne vstane z mrtvých.” 
Oni však to slovo nechápali a báli se ho zeptat. 
Potom přišel do Kafarnaum, a když byl v domě, ptal se jich: “O čem jste to po cestě mezi sebou rozmlouvali?” 
Ale oni mlčeli, protože se po cestě mezi sebou dohadovali, kdo z nich je větší. 
Posadil se tedy, zavolal těch dvanáct a řekl jim: “Jestli někdo chce být první, bude posledníze všech a služebník všech.” 
Tehdy vzal dítě a postavil je uprostřed nich. Potom je vzal do náručí a řekl jim: 
“Kdokoli by přijal jedno z takových dětí v mém jménu, přijímá mne, a kdokoli by přijal mne, nepřijímá mne, ale Toho, který mě poslal.” 
Jan mu tedy odpověděl: “Mistře, viděli jsme někoho, kdo nechodí s námi, jak ve tvém jménu vymítá démony a bránili jsme mu, protože nechodí s námi.” 
Ale Ježíš řekl: “Nebraňte mu. Vždyť není nikdo, kdo by udělal zázrak v mém jménu a mohl o mně snadno mluvit zle. 
Vždyť kdo není proti nám, je s námi. 
Kdokoli by vám totiž dal k pití pohár vody v mém jménu, protože jste Kristovi, říkám vám jistě, že rozhodně neztratí svou odplatu.” 
“Kdokoli by ale svedl jednoho z těchto maličkých, kteří věří ve mne, bylo by pro něj mnohem lepší, kdyby mu na krk pověsili mlýnský kámen a hodili ho do moře. 
Kdyby tě sváděla tvá ruka, usekni ji. Je pro tebe lepší vejít zmrzačený do života, než mít obě ruce a jít do pekla, do toho neuhasitelného ohně, 
kde ‘jejich červ neumírá a oheň nehasne’. 
A kdyby tě sváděla tvá noha, usekni ji. Je pro tebe lepší vejít chromý do života, než mít obě nohy a být uvržen do pekla, do toho neuhasitelného ohně, 
kde ‘jejich červ neumírá a oheň nehasne’. 
A kdyby tě svádělo tvé oko, zahoď je. Je pro tebe lepší vejít jednooký do Božího království, než mít obě oči a být uvržen do pekelného ohně, 
kde ‘jejich červ neumírá a oheň nehasne’. 
Neboť každý bude solen ohněm a každá oběť bude solena solí. 
Sůl je dobrá. Když ale sůl přestane být slaná, čím ji osolíte? Mějte v sobě sůl a žijte spolu v pokoji.”