Marek.
11.
Když se pak přiblížili k Jeruzalému - k Betfagé a Betanii u Olivetské hory, poslal dva ze svých učedníků 
a řekl jim: “Jděte do té vesnice naproti vám, a hned jak do ní vejdete, najdete přivázané oslátko, na kterém ještě nikdo z lidí neseděl. Odvažte ho a přiveďte. 
A kdyby vám někdo řekl: ‘Co to děláte?’ řekněte: ‘Pán ho potřebuje,’ a hned ho zase pošle sem.” 
A tak odešli a našli oslátko přivázané venku u dveří domu na nároží a odvázali ho. 
Tehdy jim někteří z kolem stojících řekli: “Co děláte, že odvazujete to oslátko?” 
Oni jim však řekli, jak jim přikázal Ježíš, a tak je nechali. 
Potom to oslátko přivedli k Ježíši, hodili na ně své pláště a on si na ně sedl. 
Mnozí rozprostřeli své pláště na cestě a jiní sekali ratolesti ze stromů a stlali je na cestu. 
A ti, kteří šli napřed, i ti, kdo šli za ním, volali: “Hosana! Požehnaný, který přichází v Pánově jménu! 
Požehnané je království našeho otce Davida, přicházející v Pánově jménu! Hosana na výsostech!” 
Tak tedy Ježíš vstoupil do Jeruzaléma i do chrámu. Když si všechno prohlédl, byl už večer, a tak vyšel se dvanácti do Betanie. 
Když potom druhého dne vycházeli z Betanie, dostal Ježíš hlad. 
A když zdálky uviděl fíkovník, jak má listí, šel k němu, zda by snad na něm něco nenalezl. A když přišel, nenašel na něm nic než listí, protože nebyl čas fíků. 
Ježíš mu tedy řekl: “Ať z tebe navěky už nikdo nejí ovoce!” A jeho učedníci to slyšeli. 
A tak přišli do Jeruzaléma. Když pak Ježíš vešel do chrámu, začal vyhánět ty, kdo v chrámu prodávali i kupovali, a zpřevracel stoly směnárníků i sedačky prodavačů holubic. 
A nikomu nedovoloval ani přenášet zboží skrze chrám. 
Vyučoval je a říkal jim: “Není snad napsáno, že ‘Můj dům bude nazván domem modlitby pro všechny národy’? Vy jste z něj ale udělali ‘doupě lupičů’!” 
Když to však uslyšeli zákoníci a velekněží, hledali způsob, jak by ho zahubili, protože se ho báli. Všechen zástup totiž žasl nad jeho učením. 
A když nastal večer, vyšel ven z města. 
Když potom šli za svítání kolem toho fíkovníku, uviděli, že uschl od kořenů. 
Petr se tedy rozpomněl a řekl mu: “Mistře, podívej se, ten fíkovník, který jsi proklel, uschl!” 
Ježíš jim odpověděl: “Mějte Boží víru. 
Amen, říkám vám, že kdokoli by řekl této hoře: ‘Zvedni se a vrhni se do moře,’ a nepochyboval by ve svém srdci, ale věřil by, že se děje to, co říká, bude mít, cokoli řekl. 
Proto vám říkám: Věřte, že všechno, o co při modlitbě prosíte, jste dostali a budete to mít. 
A když se postavíte k modlitbě, odpouštějte, pokud máte něco proti někomu, aby i váš Otec v nebesích odpustil vaše prohřešky vám. 
Jestliže však vy neodpouštíte, ani váš Otec, který je v nebesích, neodpustí vaše prohřešky vám.” 
Potom znovu přišli do Jeruzaléma, a když se procházel v chrámu, přistoupili k němu velekněží, zákoníci a starší lidu. 
Řekli mu: “Jakou mocí děláš tyto věci? A kdo ti tu moc dal, že je děláš?” 
Ježíš jim však odpověděl: “Já se vás také zeptám na jednu věc. Odpovězte mi a potom vám řeknu, jakou mocí dělám tyto věci. 
Byl Janův křest z nebe, nebo z lidí? Odpovězte mi.” 
Uvažovali tedy mezi sebou a říkali: “Kdybychom řekli, že z nebe, řekne nám: ‘Proč jste mu tedy neuvěřili?’ 
Když ale řekneme, že z lidí...” (báli se totiž lidu, protože všichni měli zato, že Jan byl opravdový prorok). 
Odpověděli tedy Ježíši a řekli: “Nevíme.” Ježíš jim odpověděl: “Ani já vám tedy neřeknu, jakou mocí dělám tyto věci.”