Marek.
14.
Za dva dny byla Veliká noc a svátek nekvašených chlebů a velekněží se zákoníky hledali způsob, jak by se ho lstí zmocnili a zabili ho. 
Říkali ale: “Ne ve svátek, aby snad nebylo pozdvižení lidu.” 
Když pak byl v Betanii a stoloval v domě Šimona Malomocného, přišla žena s alabastrovou nádobkou velmi drahé masti z pravého nardu. A když tu nádobku rozbila a vylila na jeho hlavu, 
hněvali se někteří mezi sebou a říkali: “K čemu je ta ztráta této masti? 
Vždyť se to mohlo prodat za více než tři sta denárů a dát chudým!” A hubovali ji. 
Ale Ježíš řekl: “Nechte ji. Proč ji trápíte? Udělala pro mě dobrý skutek. 
Chudé přece máte u sebe vždycky, a kdykoli chcete, můžete pro ně konat dobro, ale mne vždycky mít nebudete. 
Tato žena udělala, co mohla. Předem pomazala mé tělo k pohřbu. 
Amen, říkám vám, že kdekoli se na celém světě bude kázat toto evangelium, bude se mluvit také o tom, co udělala ona, na její památku.” 
Tehdy jeden ze dvanácti, Jidáš Iškariotský, odešel k velekněžím, aby jim ho zradil. 
Když to uslyšeli, zaradovali se a slíbili, že mu dají peníze. Začal tedy hledat příležitost, jak by ho zradil. 
Prvního dne svátku nekvašených chlebů, když býval obětován velikonoční beránek, mu jeho učedníci řekli: “Kam chceš, abychom šli a připravili ti k jídlu beránka?” 
Tehdy poslal dva ze svých učedníků a řekl jim: “Jděte do města a potká vás člověk, který ponese džbán vody. Jděte za ním. 
A tam, kam vejde, řekněte hospodáři: ‘Mistr říká: Kde je místnost, v níž bych se svými učedníky pojedl beránka?’ 
On vám ukáže velikou horní místnost, prostřenou a připravenou. Tam nám připravte večeři.” 
Učedníci tedy odešli, a když přišli do města, našli všechno tak, jak jim řekl, a připravili beránka. 
Když pak nastal večer, přišel Ježíš se dvanácti. 
A když byli za stolem a jedli, Ježíš řekl: “Amen, říkám vám, že jeden z vás, kdo jí se mnou, mě zradí.” 
Začali se tedy rmoutit a jeden po druhém mu říkali: “Snad ne já?” A jiný: “Snad ne já?” 
Ale on jim odpověděl: “Je to jeden ze dvanácti, ten, který se mnou namáčí ruku do mísy. 
Syn člověka jde vskutku tak, jak je o něm napsáno, ale běda člověku, jímž je Syn člověka zrazován. Pro toho člověka by bylo lepší, kdyby se vůbec nenarodil.” 
A když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, rozlomil a dal jim ho se slovy: “Vezměte, jezte, to je mé tělo.” 
Potom vzal kalich, vzdal díky a podal jim ho. A pili z něho všichni. 
Tehdy jim řekl: “Toto je má krev nové smlouvy, která se prolévá za mnohé. 
Amen, říkám vám, že už nebudu pít z plodu vinného kmene až do toho dne, kdy ho budu pít nový v Božím království.” 
A když zazpívali žalm, vyšli na Olivetskou horu. 
Tehdy jim Ježíš řekl: “Všichni ode mne této noci odpadnete. Je přece napsáno: ‘Budu bít pastýře a ovce se rozprchnou.’ 
Ale až vstanu z mrtvých, předejdu vás do Galileje.” 
Tehdy mu Petr řekl: “I kdyby všichni odpadli, já nikdy!” 
Ježíš mu řekl: “Amen, říkám ti, že ještě dnes v noci, dříve než se dvakrát ozve kohout, mě třikrát zapřeš.” 
Ale on tvrdil mnohem více: “I kdybych měl s tebou zemřít, nikdy tě nezapřu!” A podobně mluvili i všichni ostatní. 
Tehdy přišli na místo zvané Getsemane. Tehdy řekl svým učedníkům: “Posaďte se tu, než se pomodlím.” 
Vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a tu se začal děsit a mít velikou úzkost. 
Tehdy jim řekl: “Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte tu a bděte.” 
Pak poodešel kousek dál, padl na zem a modlil se, aby, jestli je to možné, od něj ta hodina odešla. 
Tehdy řekl: “Abba, Otče, pro tebe je možné všechno. Odejmi ode mě tento kalich! Avšak ne, co já chci, ale co chceš ty.” 
Potom přišel a nalezl je, jak spí. Řekl tedy Petrovi: “Šimone, ty spíš? Nemohl jsi bdít jedinou hodinu? 
Bděte a modlete se, abyste nevešli do pokušení. Duch je sice připraven, ale tělo je slabé.” 
Potom opět odešel a modlil se týmiž slovy. 
A když se vrátil, znovu je nalezl, jak spí, protože jim ztěžkly oči. Nevěděli tedy, co by mu odpověděli. 
A když přišel potřetí, řekl jim: “Vy ještě spíte a odpočíváte? Dost už! Pohleďte, přišla ta hodina a Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků. 
Vstávejte, pojďme! Hle, můj zrádce už je blízko.” 
A když ještě mluvil, náhle přišel Jidáš, jeden ze dvanácti, a s ním veliký zástup s meči a holemi, poslaný od velekněží, zákoníků a starších. 
A jeho zrádce s nimi měl smluvené znamení. Řekl: “Je to ten, kterého políbím. Chopte se ho a veďte ho opatrně.” 
A když přišel, ihned přistoupil k němu a řekl: “Rabbi, Rabbi,” a políbil ho. 
Tehdy na něj vztáhli ruce a chopili se ho. 
Jeden z těch, kdo stáli kolem něj, však vytasil meč, zasáhl otroka nejvyššího kněze a usekl mu ucho. 
Tehdy jim Ježíš odpověděl a řekl: “Vypravili jste se jako na zločince, s meči a holemi, abyste mě zatkli? 
Každý den jsem byl s vámi, vyučoval jsem v chrámu a nezatkli jste mě. Ale ať se naplní Písma!” 
Tehdy ho všichni opustili a utekli. 
Ale jeden mladík šel za ním oblečen do lněného plátna na nahém těle. A když ho mládenci chytili, 
nechal tam to plátno a utekl nahý. 
Ježíše pak odvedli k nejvyššímu knězi, u něhož se sešli všichni velekněží i starší a zákoníci. 
Petr ho ale zpovzdálí následoval až dovnitř, na dvůr nejvyššího kněze a tam si sedl mezi sluhy a ohříval se u ohně. 
Velekněží s celou veleradou pak proti Ježíši hledali svědectví, aby ho vydali na smrt, ale žádné nenalézali. 
Mnozí totiž proti němu křivě svědčili, ale jejich svědectví se neshodovala. 
Potom někteří povstali a křivě proti němu svědčili: 
“My jsme ho slyšeli, jak řekl: ‘Já zbořím tento chrám udělaný rukama a za tři dny postavím jiný, neudělaný rukama.’” 
Ale ani tak se jejich svědectví neshodovala. 
Tehdy povstal uprostřed nejvyšší kněz a zeptal se Ježíše: “Nic neodpovídáš? Co proti tobě svědčí tito muži?” 
Ale on mlčel a nic neodpověděl. Nejvyšší kněz se ho tedy ptal znovu a řekl mu: “Jsi ty Kristus, ten Syn Požehnaného?” 
Ježíš řekl: “Já jsem. A vy uvidíte Syna člověka sedět po pravici Moci a přicházet s nebeskými oblaky.” 
Tehdy nejvyšší kněz roztrhl své roucho a řekl: “K čemu ještě potřebujeme svědky? 
Slyšeli jste rouhání! Co si o tom myslíte?” A všichni ho odsoudili, že je hoden smrti. 
A někteří po něm začali plivat a zahalovat mu tvář a bít ho pěstmi a říkat mu: “Prorokuj!” A sluhové ho tloukli holemi. 
A zatímco byl Petr dole na dvoře, přišla tam jedna ze služek nejvyššího kněze, 
a když si všimla Petra, jak se ohřívá, podívala se na něj a řekla: “Ty jsi byl také s tím Ježíšem z Nazaretu.” 
Ale on to zapřel. Řekl: “Nevím, ani nerozumím, o čem mluvíš!” A vyšel ven před dvůr. A tehdy zakokrhal kohout. 
Potom ho ta služebná uviděla znovu a začala říkat těm, kdo stáli kolem: “Tohle je jeden z nich!” 
On to však znovu zapíral. Po malé chvíli říkali zase ti kolemstojící Petrovi: “Jistěže jsi jeden z nich, vždyť jsi Galilejec. I tvé nářečí to dokazuje!” 
On se ale začal proklínat a přísahat: “Toho člověka, o kterém mluvíte, neznám!” 
A vtom zakokrhal kohout podruhé a Petr si vzpomněl na slova, která mu Ježíš řekl: “Dříve než se dvakrát ozve kohout, třikrát mě zapřeš.” A když na to pomyslel, rozplakal se.