Lukáš. 5. Když se pak na něj tlačil zástup lidí, aby slyšeli Boží slovo, a on stál u Genezaretského jezera, stalo se, že uviděl u břehu jezera stát dvě lodi, z nichž vystoupili rybáři a prali sítě. Nastoupil tedy do jedné z těch lodí, která byla Šimonova, a poprosil ho, aby maličko poodjel od břehu. Potom se posadil a učil zástupy z lodi. A když přestal mluvit, řekl Šimonovi: “Jeď na hlubinu a spusťte své sítě k lovu.” Šimon mu však odpověděl: “Mistře, pracovali jsme celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo síť spustím.” A když to udělali, nabrali tak veliké množství ryb, že se jejich síť začala trhat. Dali tedy znamení svým druhům, kteří byli na jiné lodi, aby přišli a pomohli jim. A když přišli, naplnili obě lodi tak, že se ponořovaly. A když to Šimon Petr uviděl, padl k Ježíšovým kolenům a řekl: “Odejdi ode mě, Pane, vždyť jsem hříšný člověk!” Jeho i všech, kdo byli s ním, se totiž zmocnil úžas nad tím úlovkem ryb, které chytili; stejně tak i Jakuba a Jana, Zebedeových synů, kteří byli Šimonovými společníky. Ježíš však Šimonovi řekl: “Neboj se. Od nynějška budeš lovit lidi.” A když přivezli lodi ke břehu, všechno opustili a šli za ním. Když pak byl v jednom městě, hle, stalo se, že tam byl muž plný malomocenství. Když uviděl Ježíše, padl na tvář a poprosil ho: “Pane, kdybys jen chtěl, můžeš mě očistit.” Ježíš vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: “Chci, buď očištěn!” a malomocenství od něj ihned odešlo. Přikázal mu pak, aby to nikomu neříkal: “Jdi ale, ukaž se knězi a obětuj za své očištění, jak přikázal Mojžíš, na svědectví pro ně.” Řeč o něm se však šířila stále více a lidé se scházeli ve velikých zástupech, aby ho slyšeli a byli od něj uzdravováni ze svých nemocí. On pak odcházel do pustin a modlil se. A jednoho dne se stalo, že učil a seděli tam farizeové a učitelé Zákona, kteří se sešli ze všech galilejských i judských vesnic i z Jeruzaléma, a Pánova moc byla přítomna k jejich uzdravení. A hle, muži nesli na lůžku ochrnutého člověka a snažili se ho přinést dovnitř a položit před něj. A když kvůli zástupu nenašli, kudy by ho tam vnesli, vylezli na střechu a otvorem mezi taškami ho spustili i s lůžkem doprostřed před Ježíše, který když uviděl jejich víru, mu řekl: “Člověče, tvé hříchy ti jsou odpuštěny.” Zákoníci a farizeové však začali uvažovat a říkali si: “Kdo to je, že mluví tak rouhavě? Kdo kromě samotného Boha může odpustit hříchy?” Ježíš však poznal jejich myšlenky a odpověděl jim: “Proč ve svých srdcích takto uvažujete? Co je snadnější? Říci: Tvé hříchy ti jsou odpuštěny, anebo říci: Vstaň a choď? Ale abyste věděli, že Syn člověka má na zemi moc odpouštět hříchy” - tehdy pověděl ochrnutému - “říkám ti, vstaň, vezmi své lůžko a jdi domů.” A on hned před nimi vstal, vzal to, na čem ležel, odešel domů a cestou oslavoval Boha. Všech se tedy zmocnil úžas a oslavovali Boha. Byli naplněni bázní a říkali: “Dnes jsme viděli nepochopitelné věci!” Potom vyšel a spatřil celníka jménem Lévi, jak sedí na celnici. Řekl mu: “Pojď za mnou.” A on všechno opustil, vstal a šel za ním. Lévi mu pak ve svém domě udělal velikou hostinu a byl tam veliký zástup celníků i jiných, kdo s nimi stolovali. Ale jejich zákoníci a farizeové reptali a říkali jeho učedníkům: “Proč jíte a pijete s celníky a hříšníky?” Ježíš jim však odpověděl: “Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem volat spravedlivé, ale hříšné k pokání.” A oni mu řekli: “Proč se Janovi učedníci často postí a modlí, podobně i učedníci farizeů, ale tvoji jedí a pijí?” On jim tedy řekl: “Můžete snad nutit ženichovy přátele, aby se postili, dokud je ženich s nimi? Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich vzat, a tehdy, v těch dnech, se budou postit.” Řekl jim pak také toto podobenství: “Nikdo nepřišívá záplatu z nového pláště na starý; jinak by totiž trhal ten nový a ke starému se záplata z nového nehodí. Nikdo také nelije nové víno do starých nádob; jinak totiž nové víno roztrhne ty nádoby a samo vyteče a nádoby se zničí. Nové víno se přece má lít do nových nádob a tak se obojí zachová. A nikdo, kdo pil staré, nechce hned nové, neboť říká: ‘Staré je lepší.’”