Lukáš.
8.
Potom se stalo, že procházel jednotlivá města a vesnice. Kázal a ohlašoval Boží království a dvanáct apoštolů s ním; 
také některé ženy, které byly uzdraveny od zlých duchů a nemocí: Marie zvaná Magdaléna, z níž vyšlo sedm démonů, 
Johana, manželka Herodova úředníka Chuzy, a Zuzana a mnoho jiných, které mu sloužily ze svého majetku. 
Když se pak začal scházet veliký zástup a lidé se k němu hrnuli z města za městem, promluvil k nim v podobenství: 
“Vyšel rozsévač, aby rozsíval své zrno. A jak rozsíval, jedno padlo podél cesty a bylo pošlapáno a nebeští ptáci je sezobali. 
Jiné padlo na skálu, a když vzešlo, uschlo, protože nemělo vláhu. 
Jiné zase padlo mezi trní a to trní vyrostlo s ním a udusilo je. 
Jiné však padlo do dobré země, a když vzešlo, přineslo stonásobnou úrodu.” Když to řekl, volal: “Kdo má uši k slyšení, ať slyší!” 
Jeho učedníci se ho tedy ptali: “Co je to za podobenství?” 
On řekl: “Vám je dáno poznat tajemství Božího království, ale ostatním jen v podobenstvích, aby ‘hledíce neviděli a slyšíce nerozuměli’.” 
“To podobenství tedy znamená: Zrno je Boží slovo 
a ti podél cesty jsou ti, kteří slyší, ale potom přichází ďábel a bere to slovo z jejich srdce, aby neuvěřili a nebyli spaseni. 
Ti na skále jsou ti, kteří když slyší slovo, s radostí je přijímají, ale nemají kořeny. Ti věří na čas, ale v době pokušení odpadají. 
To, které padlo mezi trní, jsou pak ti, kteří slyšeli, ale jak jdou za starostmi a bohatstvím a rozkošemi tohoto života, bývají udušeni a nepřinášejí užitek. 
Ale to v dobré zemi jsou ti, kteří když slyší slovo, udržují je v ušlechtilém a dobrém srdci a vytrvale přinášejí užitek.” 
“Nikdo, když rozsvítí lampu, nepřikrývá ji nádobou a nestaví ji pod postel, ale staví ji na stojan, aby ti, kteří vcházejí, viděli světlo. 
Není totiž nic tajného, co nebude zjeveno, ani nic skrytého, co nebude poznáno a nevyjde najevo. 
Proto dávejte pozor na to, jak posloucháte. Tomu, kdo má, totiž bude dáno, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co si myslí, že má.” 
Tehdy za ním přišla jeho matka a bratři, ale kvůli zástupu se k němu nemohli dostat. 
Oznámili mu tedy: “Tvá matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí tě vidět.” 
On jim však odpověděl: “Má matka a moji bratři jsou ti, kdo slyší Boží slovo a plní je.” 
Jednoho z těch dnů se pak stalo, že nastoupil se svými učedníky na loď a řekl jim: “Přeplavme se přes jezero.” A tak vypluli. 
A když se plavili, usnul. Tehdy se na jezero snesla větrná bouře a loď se naplňovala, takže byli v nebezpečí. 
Přistoupili tedy a vzbudili ho se slovy: “Mistře, mistře, hyneme!” On však vstal, napomenul vítr a vzedmutí vod, a tak přestaly a nastal klid. 
Tehdy jim řekl: “Kde je vaše víra?” A oni se strachem a úžasem říkali jeden druhému: “Kdo to tedy je, že přikazuje i větru a vodám a poslouchají ho?” 
Tehdy se přeplavili do kraje Gadarenců, který je naproti Galileji. 
A když vystoupil na zem, setkal se s ním jeden muž z toho města, který měl už dlouhou dobu démony. Nenosil žádné šaty ani nebydlel v domě, ale v hrobkách. 
Když pak spatřil Ježíše, vykřikl, padl před ním a hlasitě zvolal: “Co je ti do mě, Ježíši, Synu Nejvyššího Boha? Prosím tě, abys mě netrýznil!” 
(Ježíš totiž přikazoval tomu nečistému duchu, aby z toho člověka vyšel. Mnohokrát se ho totiž zmocňoval, takže musel být spoutáván řetězy a hlídán v okovech, ale on ta pouta trhal a býval démonem hnán na poušť.) 
Ježíš se ho tedy zeptal: “Jak se jmenuješ?” a on řekl: “Legie,” neboť do něj vstoupilo mnoho démonů. 
A ti ho prosili, aby jim nepřikazoval odejít do propasti. 
Tehdy tam bylo veliké stádo vepřů pasoucích se na hoře, a tak ho prosili, aby jim dovolil vejít do nich. A on jim to dovolil. 
Démoni tedy vyšli z toho člověka a vstoupili do vepřů a to stádo se rozběhlo ze srázu do jezera a utopilo se. 
Když pak ti, kdo je pásli, uviděli, co se stalo, utekli a cestou to vyprávěli ve městě i na venkově. 
Lidé tedy vyšli, aby viděli, co se stalo. Když přišli k Ježíši a nalezli toho člověka, ze kterého vyšli démoni, jak sedí u Ježíšových nohou oblečen a při zdravém rozumu, dostali strach. 
Ti, kteří to viděli, jim pak vyprávěli, jak byl ten, který měl démony, zachráněn. 
Všichni ti lidé z gadarenského kraje ho tedy prosili, aby od nich odešel, neboť byli sevřeni velikým strachem. Nastoupil tedy do lodi a vrátil se zpět. 
Ten muž, ze kterého vyšli démoni, ho ale prosil, aby mohl být s ním. Ježíš ho však propustil se slovy: 
“Vrať se domů a vypravuj, jak veliké věci pro tebe udělal Bůh.” On tedy odešel a rozhlašoval po celém městě, jak veliké věci pro něj Ježíš udělal. 
Když se pak Ježíš vrátil, stalo se, že ho přivítal zástup lidí, neboť ho všichni očekávali. 
A vtom přišel muž jménem Jairus a ten byl představený synagogy. Padl Ježíši k nohám a prosil ho, aby vešel do jeho domu, 
neboť měl jedinou dceru, asi dvanáctiletou, a ta umírala. A tak šel a tiskly ho davy. 
A jedna žena, která už dvanáct let trpěla krvácením a vynaložila všechno své živobytí na lékaře a žádný ji nemohl uzdravit, 
přistoupila zezadu, dotkla se cípu jeho roucha a její krvácení ihned přestalo. 
Ježíš tedy řekl: “Kdo se mě dotkl?” A když to všichni popírali, řekl Petr a ti, kdo byli s ním: “Mistře, davy se na tebe tisknou a tlačí a ty říkáš: ‘Kdo se mě dotkl?’” 
Ježíš ale řekl: “Někdo se mě dotkl, neboť jsem poznal, že ze mě vyšla moc.” 
A když ta žena poznala, že se neutajila, s rozechvěním přistoupila, padla před ním na zem a přede všemi lidmi mu pověděla, proč se ho dotkla a jak byla hned uzdravena. 
A on jí řekl: “Buď dobré mysli, dcero, tvá víra tě uzdravila. Jdi v pokoji.” 
A když ještě mluvil, přišel někdo z domu představeného synagogy se slovy: “Tvá dcera umřela. Neobtěžuj mistra.” 
Když to však Ježíš uslyšel, odpověděl mu: “Neboj se, jenom věř a bude zachráněna.” 
Když pak vešel do toho domu, nenechal se sebou vejít nikoho kromě Petra, Jakuba a Jana a otce a matky té dívky. 
Všichni nad ní plakali a kvíleli, ale on řekl: “Neplačte. Neumřela, ale spí.” 
A tak se mu vysmívali, neboť věděli, že umřela. 
Ale on všechny vyhnal, vzal ji za ruku a zvolal: “Dívenko, vstaň!” 
Tehdy se její duch navrátil a ona hned vstala. Nařídil tedy, ať jí dají najíst. 
A její rodiče užasli. On jim však přikázal, aby nikomu neříkali, co se stalo.