Lukáš.
14.
Stalo se pak, že v sobotu vešel do domu jednoho z předních farizeů, aby jedl chléb, a oni ho sledovali. 
A náhle byl před ním nějaký vodnatelný člověk. 
Ježíš tedy těm učeným v Zákoně a farizeům odpověděl: “Smí se v sobotu uzdravovat?” 
Ale oni mlčeli. A tak ho vzal, uzdravil a propustil. 
Potom jim odpověděl: “Kdo z vás v sobotní den ihned nevytáhne svého osla nebo vola, když mu spadne do studny?” 
A nemohli mu na to odpovědět. 
Když pak pozoroval, jak si vybírají přední místa, pověděl pozvaným podobenství. Řekl jim: 
“Kdybys byl někým pozván na svatbu, nesedej si na přední místo, aby tam snad nebyl pozván někdo váženější než ty. 
Ten, který pozval tebe i jeho, by pak přišel a řekl ti: ‘Uvolni mu místo.’ A tehdy bys s hanbou zaujal poslední místo. 
Když jsi tedy pozván, jdi a posaď se na posledním místě, aby ten, který tě pozval, přišel a řekl ti: ‘Příteli, pojď výš.’ Tehdy budeš mít před svými spoluhodovníky chválu. 
Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.” 
Tehdy řekl také tomu, který ho pozval: “Když pořádáš oběd nebo večeři, nezvi své přátele ani své bratry ani své příbuzné ani bohaté sousedy, aby snad zase oni nepozvali tebe a měl bys odplatu. 
Ale když pořádáš hostinu, zvi chudé, chromé, zmrzačené a slepé 
a budeš požehnaný. Nemají totiž, čím by ti odplatili, ale bude ti odplaceno při vzkříšení spravedlivých.” 
Když to uslyšel jeden ze spoluhodovníků, řekl mu: “Blaze tomu, kdo bude jíst chléb v Božím království.” 
On mu však řekl: “Jeden člověk vystrojil velikou večeři a pozval mnoho hostů. 
V čas večeře pak poslal svého služebníka, aby řekl pozvaným: ‘Pojďte, neboť všechno už je připraveno.’ 
Všichni se ale jednomyslně začali vymlouvat. První mu řekl: ‘Koupil jsem pole a musím se na ně jít podívat. Prosím tě, omluv mne.’ 
Druhý řekl: ‘Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, omluv mne.’ 
A jiný řekl: ‘Oženil jsem se, a proto nemohu přijít.’ 
Když se pak ten služebník vrátil, oznámil ty věci svému pánu. Tehdy se hospodář rozhněval a řekl svému služebníku: ‘Vyjdi rychle do ulic a uliček města a přiveď sem chudé, chromé, zmrzačené a slepé.’ 
A služebník řekl: ‘Pane, stalo se, jak jsi přikázal, a ještě je místo.’ 
Pán tedy řekl služebníku: ‘Vyjdi na cesty a mezi ploty a přinuť lidi přijít, ať se můj dům naplní. 
Říkám vám totiž, že nikdo z těch mužů, kteří byli pozváni, neokusí mou večeři.’” 
Šly s ním veliké zástupy a on se obrátil a řekl jim: 
“Jde-li někdo ke mně a nemá v nenávisti svého otce i matku i ženu i děti i bratry i sestry a dokonce i svou vlastní duši, nemůže být mým učedníkem. 
A kdokoli nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem. 
Neboť kdo z vás, když chce postavit věž, si nejdříve nesedne a nespočítá náklad, má-li na to, aby ji dokončil? 
Aby snad, když by položil základ a nemohl stavbu dokončit, nezačali se mu posmívat všichni, kteří by to viděli, 
se slovy: ‘Tento člověk začal stavět a nemohl to dokončit.’ 
Anebo - který král si cestou do boje proti jinému králi nejdříve nesedne, aby se poradil, může-li se s deseti tisíci utkat s tím, který proti němu táhne s dvaceti tisíci? 
Jinak totiž k němu pošle poselstvo, když bude ještě daleko, a bude se ptát na podmínky míru. 
Tak tedy žádný z vás, kdo se nerozloučí se vším, co má, nemůže být mým učedníkem. 
Sůl je dobrá. Jestliže však sůl ztratí svou chuť, čím bude osolena? 
Nehodí se do země ani do hnoje; vyhazují ji ven. Kdo má uši k slyšení, ať slyší.”