Lukáš.
17.
Tehdy řekl učedníkům: “Není možné, aby pohoršení nepřišla, ale běda tomu, skrze koho přicházejí. 
Bylo by pro něj lepší, kdyby mu na krk pověsili mlýnský kámen a hodili ho do moře, než aby svedl jednoho z těchto maličkých. 
Dávejte na sebe pozor. Kdyby však proti tobě zhřešil tvůj bratr, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu. 
A kdyby proti tobě zhřešil sedmkrát za den a sedmkrát za den by se k tobě obrátil se slovy: ‘Je mi to líto,’ odpustíš mu.” 
Tehdy řekli apoštolové Pánu: “Přidej nám víry.” 
Ale Pán řekl: “Kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko, řekli byste této moruši: ‘Vykořeň se a přesaď se do moře!’ a poslechla by vás.” 
“A kdo z vás, kdo má služebníka, který oře nebo pase, řekne mu, hned když se vrátí z pole: ‘Pojď a posaď se za stůl’? 
Neřekne mu snad spíše: ‘Připrav mi večeři, přepásej se a obsluhuj mě, dokud se nenajím a nenapiji, a potom budeš jíst a pít ty’? 
Děkuje snad tomu služebníku, že udělal to, co mu bylo nařízeno? Nezdá se mi. 
Tak i vy, když uděláte všechno, co je vám nařízeno, říkejte: ‘Jsme neužiteční služebníci. Udělali jsme, co jsme byli povinni udělat.’” 
Stalo se pak, že cestou do Jeruzaléma procházel Samařím a Galilejí. 
A když vcházel do jedné vesnice, setkalo se s ním deset malomocných mužů. Ti zůstali stát opodál, 
pozdvihli hlas a řekli: “Ježíši, mistře, smiluj se nad námi!” 
A když je spatřil, řekl jim: “Jděte a ukažte se kněžím.” A když šli, stalo se, že byli očištěni. 
Když pak jeden z nich uviděl, že je uzdraven, vrátil se a hlasitě oslavoval Boha. 
Padl na tvář k jeho nohám a děkoval mu. A byl to Samaritán. 
Ježíš pak odpověděl: “Nebylo jich očištěno deset? Kde je tedy těch devět? 
Nenašel se z nich nikdo, aby se vrátil a dal Bohu slávu, jedině tento cizinec?” 
A řekl mu: “Vstaň a jdi. Tvá víra tě uzdravila.” 
Když se ho pak farizeové zeptali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim a řekl: “Boží království nepřijde viditelně. 
Neřeknou: ‘Hle, je zde’ anebo ‘Hle, je tam.’ Pohleďte přece, Boží království je mezi vámi.” 
Učedníkům pak řekl: “Přijdou dny, kdy zatoužíte uvidět jeden ze dnů Syna člověka, ale neuvidíte. 
Tehdy vám řeknou: ‘Hle, je zde’ anebo ‘Hle, je tam.’ Neodcházejte ani je nenásledujte, 
neboť jako blesk, který se zablýskne z jedné krajiny pod nebem, září až do druhé krajiny pod nebem, tak bude i Syn člověka ve svém dni. 
Nejdříve ale musí mnoho vytrpět a být tímto pokolením zavržen. 
A jak bylo za dnů Noéma, tak bude i za dnů Syna člověka: 
Jedli, pili, ženili se a vdávaly se až do toho dne, kdy Noé vešel do archy; a přišla potopa a všechny zahubila. 
Také podobně, jako bylo za dnů Lota: Jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli, stavěli; 
ale toho dne, kdy Lot vyšel ze Sodomy, pršel z nebe oheň se sírou a všechny zahubil. 
Právě tak bude v ten den, kdy se zjeví Syn člověka. 
Kdo bude v ten den na střeše a jeho věci v domě, ať nesestupuje, aby je pobral, a podobně, kdo na poli, ať se nevrací zpět. 
Pamatujte na Lotovu ženu. 
Kdokoli by si chtěl zachránit duši, ten ji ztratí, a kdokoli by ji ztratil, ten ji obživí. 
Říkám vám: v tu noc budou dva na jednom loži; jeden bude vzat a druhý zanechán. 
Dvě budou spolu mlít; jedna bude vzata a druhá zanechána. 
Dva budou na poli; jeden bude vzat a druhý zanechán.” 
Odpověděli mu: “Kde, Pane?” Ale on jim řekl: “Kde bude tělo, tam se shromáždí orli.”