Lukáš.
19.
Potom vešel do Jericha a procházel jím. 
A hle, byl tam muž jménem Zacheus. Ten byl vrchním celníkem a byl bohatý 
a toužil uvidět, kdo je Ježíš, ale nemohl kvůli zástupu, protože byl malé postavy. 
A tak běžel napřed a vylezl na planý fíkovník, aby ho uviděl, neboť tudy měl procházet. 
Když pak Ježíš přišel k tomu místu, vzhlédl, spatřil ho a řekl mu: “Zachee, pospěš si a pojď dolů, neboť dnes musím zůstat ve tvém domě.” 
A tak rychle slezl a radostně ho přijal. 
A všichni, kdo to viděli, reptali a říkali: “Vešel jako host k hříšníkovi!” 
Zacheus se pak postavil a řekl Pánu: “Pohleď, polovinu svého majetku dávám chudým, Pane, a jestliže jsem někoho v něčem podvedl, vracím to čtyřnásobně.” 
Tehdy mu Ježíš řekl: “Dnes do tohoto domu přišlo spasení, protože i on je syn Abrahamův. 
Syn člověka přece přišel, aby hledal a spasil to, co zahynulo.” 
A když to poslouchali, řekl jim další podobenství, protože byl blízko Jeruzaléma a oni si mysleli, že Boží království se má zjevit hned. 
Řekl tedy: “Jeden urozený člověk odešel do daleké země, aby se ujal království a zase se vrátil. 
Předtím ale zavolal svých deset služebníků, dal jim deset hřiven a řekl jim: ‘Podnikejte, dokud nepřijdu.’ 
Jeho poddaní ho ale nenáviděli a poslali za ním poselstvo se slovy: ‘Nechceme, aby tento nad námi kraloval!’ 
Když se pak ujal království, vrátil se; a stalo se, že si nechal zavolat ty služebníky, kterým dal peníze, aby zjistil, kolik kdo vydělal. 
Přišel tedy první a řekl: ‘Pane, tvá hřivna vynesla deset hřiven.’ 
On mu odpověděl: ‘Výborně, můj dobrý služebníku. Protože jsi byl věrný v nejmenším, měj moc nad deseti městy.’ 
Potom přišel druhý a řekl: ‘Pane, tvá hřivna vydělala pět hřiven.’ 
A tomu řekl: ‘Také ty buď nad pěti městy.’ 
Potom přišel jiný a řekl: ‘Pohleď, Pane, tvá hřivna, kteroujsem měl uloženou v šátku. 
Bál jsem se tě totiž, neboť jsi přísný člověk. Vybíráš, co jsi neuložil, a sklízíš, co jsi nezasel.’ 
A tomu řekl: ‘Soudím tě z tvých vlastních úst, zlý služebníku. Věděl jsi, že jsem přísný člověk, že vybírám, co jsem neuložil, a sklízím, co jsem nezasel. 
Proč jsi tedy nedal mé peníze na stůl směnárníkům, abych si je, až přijdu, vybral i s úroky?’ 
Tehdy řekl těm, kdo tam stáli: ‘Vezměte mu tu hřivnu a dejte ji tomu, který má deset hřiven.’ 
A oni mu řekli: ‘Pane, má deset hřiven.’ 
‘Říkám vám totiž, že každému, kdo má, bude dáno, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má. 
Ty mé nepřátele, kteří nechtěli, abych nad nimi kraloval, pak přiveďte sem a pobijte přede mnou.’” 
A když to pověděl, šel napřed cestou vzhůru k Jeruzalému. 
Když se pak přiblížil k Betfagé a k Betanii u hory zvané Olivetská, stalo se, že poslal dva ze svých učedníků 
se slovy: “Jděte do té vesnice naproti vám. Až do ní budete vcházet, najdete přivázané oslátko, na kterém ještě nikdo z lidí neseděl. Odvažte ho a přiveďte. 
A kdyby se vás někdo ptal, proč ho odvazujete, odpovíte mu takto: ‘Pán ho potřebuje.’” 
Když tedy ti, kteří byli posláni, odešli, našli vše tak, jak jim řekl. 
Když pak to oslátko odvazovali, řekli jim jeho páni: “Proč odvazujete to oslátko?” 
Oni tedy řekli: “Pán ho potřebuje” 
A přivedli ho k Ježíši. Přehodili přes oslátko své pláště a Ježíše posadili na ně. 
A jak jel, prostírali své pláště na cestu. 
Když se pak už blížil k tomu místu, kde se schází z Olivetské hory, začalo celé množství učedníků hlasitě a radostně chválit Boha za všechny zázraky, které spatřili. 
Říkali: “Požehnaný král, který přichází v Pánově jménu! Pokoj na nebi a sláva na výsostech!” 
Někteří z farizeů ze zástupu mu tedy řekli: “Mistře, napomeň své učedníky!” 
On jim však odpověděl: “Říkám vám, kdyby tito měli mlčet, křičelo by kamení!” 
Když se pak přiblížil a spatřil město, rozplakal se nad ním. 
Řekl: “" kdybys i ty poznalo aspoň v tento svůj den, co by ti přineslo pokoj! Teď je to ale před tvýma očima skryto. 
Přijdou na tebe dny, kdy tě tví nepřátelé obklíčí valem a oblehnou tě. Sevřou tě ze všech stran 
a srovnají tě se zemí, i tvé syny v tobě; a nenechají v tobě kámen na kameni, protože jsi nepoznalo čas svého navštívení.” 
Když potom vešel do chrámu, začal vyhánět ty, kdo v něm prodávali a kupovali 
a říkal jim: “Je napsáno: ‘Můj dům je domem modlitby,’ ale vy jste z něj udělali ‘doupě lupičů’!” 
A každý den učil v chrámu. Velekněží, zákoníci a přední muži z lidu pak hledali, jak ho zahubit, 
ale nenacházeli nic, co by mohli udělat. Všechen lid mu totiž visel na rtech a naslouchal.