Lukáš.
20.
Jednoho z těch dnů, když učil lid v chrámu a kázal evangelium, se pak stalo, že přišli velekněží a zákoníci se staršími 
a řekli mu: “Pověz nám, jakou mocí děláš tyto věci? A kdo ti tu moc dal?” 
On jim však odpověděl: “Já se vás také zeptám na jednu věc. Povězte mi: 
Byl Janův křest z nebe, nebo z lidí?” 
Rozvažovali tedy o tom mezi sebou a říkali: “Kdybychom řekli, že z nebe, řekne nám: ‘Proč jste mu tedy neuvěřili?’ 
Ale když řekneme, že z lidí, všechen lid nás ukamenuje, protože jsou přesvědčeni, že Jan je prorok.” 
A tak odpověděli, že nevědí, odkud byl. 
A Ježíš jim řekl: “Ani já vám tedy neřeknu, jakou mocí dělám tyto věci.” 
Tehdy začal lidu vyprávět toto podobenství: “Jeden člověk vysadil vinici, pronajal ji vinařům a na dlouhou dobu odcestoval. 
V příslušný čas pak poslal k těm vinařům služebníka, aby mu dali díl z úrody vinice. Ti vinaři ho však zbili a poslali pryč s prázdnou. 
Poslal tedy ještě jiného služebníka. Ale oni zbili a zohavili i toho a poslali ho pryč s prázdnou. 
Poslal tedy třetího, ale oni i toho zranili a vyhnali ven. 
Tehdy pán té vinice řekl: ‘Co udělám? Pošlu svého milovaného syna. Snad když uvidí jeho, budou ho mít ve vážnosti.’ 
Když ho ale vinaři uviděli, domlouvali se mezi sebou a říkali: ‘Tohle je dědic. Pojďme, zabijme ho, aby to dědictví bylo naše.’ 
Pak ho vyhodili z vinice ven a zabili. Co jim tedy udělá pán té vinice? 
Přijde a zahubí ty vinaře a vinici dá jiným.” A když to uslyšeli, řekli: “To snad ne!” 
On na ně ale pohlédl a řekl: “Co tedy znamená to, co je napsáno: ‘Kámen, který stavitelé zavrhli, se stal hlavním kamenem klenby’? 
Každý, kdo padne na ten kámen, bude roztříštěn, a na koho by padl, toho rozdrtí na prach.” 
Velekněží a zákoníci se ho v tu chvíli chtěli zmocnit, ale zalekli se lidu. Poznali totiž, že to podobenství řekl o nich. 
Sledovali ho tedy a poslali špehy, kteří se vydávali za spravedlivé, aby ho chytili za slovo a potom vydali vrchnosti a moci vladaře. 
A ti se ho zeptali: “Mistře, víme, že správně mluvíš i učíš a nikomu nestraníš, ale pravdivě učíš Boží cestě. 
Je správné, abychom dávali císaři daň, nebo ne?” 
Ježíš ale poznal jejich chytráctví a řekl jim: “Proč mě pokoušíte? 
Ukažte mi denár. Čí má obraz a nápis?” Odpověděli: “Císařův.” 
A on jim řekl: “Dejte tedy to, co je císařovo, císaři, a co je Božího, Bohu.” 
A tak ho nemohli před lidmi chytit za slovo a v údivu nad jeho odpovědí zmlkli. 
Tehdy k němu přišli někteří ze saduceů (kteří popírají, že je vzkříšení) a zeptali se ho: 
“Mistře, Mojžíš nám napsal: ‘Kdyby zemřel něčí bratr, který měl manželku, a zemřel by bezdětný, ať si tu ženu vezme jeho bratr a vzbudí svému bratru potomka.’ 
Bylo tedy sedm bratrů. První se oženil a zemřel bezdětný. 
A tak si tu ženu vzal druhý a i ten zemřel bezdětný. 
Potom si ji vzal třetí a stejně tak i všech sedm; nezanechali děti a zemřeli. 
Poslední ze všech pak zemřela i ta žena. 
Kterého z nich tedy bude manželkou při vzkříšení? Vždyť ji mělo za manželku všech sedm!” 
Ježíš jim však odpověděl: “Synové tohoto věku se žení a vdávají. 
Ale ti, kteří jsou hodni dosáhnout onoho věku a vzkříšení z mrtvých, se nebudou ženit ani vdávat. 
Nebudou už totiž ani moci zemřít, neboť jsou rovni andělům. A jsou synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení. 
A že mrtví vstávají, ukázal i Mojžíš u toho keře, když Pána nazývá Bohem Abrahama, Bohem Izáka a Bohem Jákoba. 
Bůh není Bohem mrtvých, ale živých, neboť jemu jsou živi všichni.” 
Někteří ze zákoníků tedy odpověděli: “Mistře, to jsi řekl dobře.” 
A už se ho neodvažovali na nic ptát. 
Potom jim řekl: “Jak mohou říkat, že Kristus je Davidův syn? 
Sám David říká v knize Žalmů: ‘Pán řekl mému Pánu: Seď po mé pravici, 
dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.’ 
David ho tedy nazývá Pánem. Jak to potom může být jeho syn?” 
A když všechen lid naslouchal, řekl svým učedníkům: 
“Varujte se zákoníků, kteří se chtějí procházet ve slavnostních pláštích a mají rádi zdravení na tržištích a přední sedadla ve shromážděních a čestná místa při večeřích, 
kteří vyjídají domy vdov a předstírají dlouhé modlitby. Ti dostanou těžší rozsudek.”