Lukáš.
23.
Tehdy jich celé množství povstalo, odvedli ho k Pilátovi 
a začali ho obviňovat. Říkali: “Nalezli jsme tohoto muže, jak rozvrací národ a brání dávat daně císaři a nazývá se Kristem králem. 
Pilát se ho tedy zeptal: “Ty jsi ten židovský král?” Ale on mu odpověděl: “Ty to říkáš.” 
Pilát tedy řekl velekněžím a zástupům: “Žádnou vinu na tomto člověku nenacházím.” 
Ale oni tím více naléhali a říkali: “Bouří lid! Učí po celém Judsku počínaje od Galileje až sem!” 
Když tedy Pilát uslyšel o Galileji, zeptal se, zda je ten člověk Galilejec. 
A když se dozvěděl, že je z Herodova panství, poslal ho k Herodovi, který v těch dnech byl také v Jeruzalémě. 
A když Herodes spatřil Ježíše, velice se zaradoval. Dávno ho totiž toužil vidět, protože o něm hodně slyšel, a doufal, že uvidí nějaký zázrak, který Ježíš udělá. 
Vyptával se ho tedy mnohými slovy, ale on mu nic neodpověděl. 
Stáli tam však velekněží a zákoníci a usilovně ho obviňovali. 
A tak jím Herodes se svými vojáky pohrdl, a když se mu dost naposmíval, oblékl ho do skvostného roucha a poslal ho zpět k Pilátovi. 
A toho dne se Pilát a Herodes spřátelili; předtím totiž byli spolu v nepřátelství. 
Tehdy Pilát svolal velekněze a přední muže i lid 
a řekl jim: “Přivedli jste mi tohoto člověka jako rozvraceče lidu; a hle, já jsem ho před vámi vyslechl a nenašel jsem na tom člověku žádnou vinu v tom, z čeho ho obviňujete. 
Dokonce ani Herodes ne, neboť jsem vás poslal k němu. Pohleďte, nespáchal nic, za co by si zasloužil smrt! 
Proto ho napomenu a propustím.” 
(Ve svátek jim totiž musel propouštět jednoho vězně.) 
Ale všichni společně vykřikli: “Odstraň tohoto a propusť nám Barabáše!” 
(Ten byl vsazen do vězení za nějakou vzpouru, která vznikla ve městě, a za vraždu.) 
Pilát k nim tedy znovu promluvil, protože chtěl propustit Ježíše. 
Ale oni křičeli: “Ukřižuj, ukřižuj ho!” 
On jim tedy řekl potřetí: “Ale co tento muž udělal zlého? Nenašel jsem na něm žádnou smrtelnou vinu. Proto ho napomenu a propustím!” 
Ale oni naléhali velikým křikem a dožadovali se, aby byl ukřižován. A jejich hlasy i hlasy velekněží sílily. 
Pilát tedy rozhodl, aby se stalo podle jejich žádosti, 
a propustil jim toho, který byl vsazen do vězení za vzpouru a vraždu, o něhož žádali, ale Ježíše vydal jejich vůli. 
A když ho odváděli, chytili nějakého Šimona Kyrénského, který šel z pole, a naložili mu kříž, aby ho nesl za Ježíšem. 
Šlo za ním veliké množství lidu i ženy, které nad ním plakaly a naříkaly. 
Ježíš se k nim obrátil a řekl: “Dcery jeruzalémské, neplačte nade mnou, ale plačte nad sebou a nad svými dětmi. 
Neboť hle, přicházejí dny, kdy řeknou: ‘Blaze neplodným a lůnům, která nerodila, a prsům, které nekojily!’ 
Tehdy začnou říkat horám: ‘Padněte na nás!’ A kopcům: ‘Přikryjte nás!’ 
Když se totiž toto děje zelenému stromu, co se stane se suchým?” 
A k popravě s ním byli vedeni ještě dva jiní, zločinci. 
Když pak přišli na místo zvané Lebka, ukřižovali ho tam, i ty zločince - jednoho po pravici a druhého po levici. 
Tehdy Ježíš řekl: “Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co dělají!” A když si dělili jeho šaty, házeli o ně los. 
Lidé tam stáli a dívali se; a s nimi se mu vysmívali také přední muži, kteří říkali: “Jiné spasil, tak ať spasí sám sebe, jestliže je to Kristus, ten Boží Vyvolený!” 
A vojáci se mu posmívali také. Přistupovali, nabízeli mu ocet 
a říkali: “Jestli jsi ten židovský král, zachraň sám sebe!” 
Byl nad ním také nápis, napsaný řeckými, latinskými a hebrejskými písmeny: “TOTO JE ŽIDOVSKÝ KRÁL.” 
A jeden z těch zločinců, kteří viseli s ním, mu spílal a říkal: “Jestliže jsi Kristus, zachraň sám sebe i nás!” 
Ale ten druhý mu odpověděl a káral ho slovy: “Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi ve stejném odsouzení! 
A my jistě trpíme spravedlivě, protože dostáváme, co si za své skutky zasloužíme, ale tenhle nic zlého neudělal.” 
Tehdy řekl Ježíši: “Pane, vzpomeň si na mě, až přijdeš ve svém království.” 
Ježíš mu odpověděl: “Amen, říkám ti, dnes budeš se mnou v ráji.” 
A bylo okolo šesté hodiny. Tehdy nastala po celé zemi tma až do deváté hodiny. 
A slunce se zatmělo a chrámová opona se roztrhla uprostřed. 
Tehdy Ježíš hlasitě vykřikl: “Otče, do tvých rukou svěřuji svého ducha.” A když to řekl, vydechl naposled. 
Když tedy setník uviděl, co se stalo, vzdal slávu Bohu se slovy: “Tento člověk byl jistě spravedlivý!” 
A všechny zástupy, které se sešly k té podívané, se při pohledu na to, co se stalo, bily do prsou a vracely se zpět. 
Ale všichni jeho známí, i ženy, které ho doprovázely z Galileje, stáli opodál a viděli to. 
A hle, muž jménem Josef, člen rady (dobrý a spravedlivý muž, 
který nesouhlasil s radou a jejím činem), z judského města Arimatie, jenž sám také očekával Boží království, 
ten přišel k Pilátovi a požádal o Ježíšovo tělo. 
Sňal je, zavinul do plátna a pochoval ho do vytesané hrobky, ve které ještě nebyl nikdo pochován. 
(A byl den připravování a začínala sobota.) 
Přidaly se také ženy, které s ním přišly z Galileje, a podívaly se na hrob a na to, jak bylo pochováno jeho tělo. 
Když se pak vrátily, připravily vonné látky a masti, ale v sobotu podle přikázání zachovaly klid.