Lukáš.
24.
Prvního dne týdne pak šly spolu s některými jinými brzy ráno k hrobu a nesly vonné masti, které připravily. 
Nalezly však kámen odvalený od hrobu, 
a když vešly dovnitř, nenašly tělo Pána Ježíše. 
A když nad tím byly bezradné, hle, stalo se, že se k nim postavili dva muži v zářícím rouchu. 
Ale když se ulekly a sklonily tváře k zemi, řekli jim: “Proč hledáte živého mezi mrtvými? 
Není tu, ale vstal! Vzpomeňte si, jak k vám mluvil, když byl ještě v Galileji. 
Řekl: ‘Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí a být ukřižován a třetího dne vstát z mrtvých.’” 
Tehdy si vzpomněly na jeho slova, 
a když se vrátily od hrobu, oznámily to všechno těm jedenácti i všem ostatním. 
A ty, které to řekly apoštolům, byly Marie Magdaléna a Johana a Marie Jakubova a ostatní, které byly s nimi. 
Oni ale měli jejich slova za tlachání a nevěřili jim. 
Petr však vstal a běžel k hrobu, a když se naklonil dovnitř, spatřil plátna, ležící sama. Odešel tedy a sám pro sebe se divil, co se stalo. 
A hle, dva z nich šli toho dne do vesnice jménem Emauzy, která byla vzdálená šedesát honů od Jeruzaléma, 
a hovořili spolu o tom všem, co se přihodilo. 
A když takto hovořili a uvažovali, stalo se, že sám Ježíš se přiblížil a šel s nimi. 
Ale jejich oči byly drženy, aby ho nepoznali. 
Řekl jim tedy: “Co je to za věci, o kterých spolu cestou rozmlouváte a jste smutní?” 
Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: “Ty jsi jediný cizinec v Jeruzalémě, že ses nedozvěděl o tom, co se tam v těchto dnech stalo?” 
A on jim řekl: “O čem?” Řekli mu tedy: “O Ježíši Nazaretském, který byl prorok, muž mocný ve skutku i slovu před Bohem i přede vším lidem; 
jak ho velekněží a naši představení vydali k odsouzení na smrt a ukřižovali ho. 
My jsme však doufali, že to je on, kdo má vykoupit Izrael. A k tomu všemu je to dnes už třetí den, co se to stalo. 
Ale i některé z našich žen nás ohromily. Byly ráno u hrobu, 
a když nenašly jeho tělo, přišly a říkaly, že měly dokonce vidění andělů, kteří řekli, že žije. 
Někteří z našich tedy šli ke hrobu a našli všechno tak, jak řekly ženy, ale jeho neviděli.” 
On jim tedy řekl: “nechápaví a srdcem pomalí věřit všemu tomu, co mluvili proroci! 
Copak Kristus nemusel vytrpět tyto věci a vejít do své slávy?” 
A počínaje od Mojžíše a všech proroků vykládal jim ve všech Písmech, co bylo o něm. 
Tehdy se přiblížili k vesnici, do které šli, a on naznačil, že půjde dál. 
Oni však na něj naléhali: “Zůstaň s námi, vždyť se už připozdívá a den se nachýlil.” A tak šel dovnitř, aby s nimi zůstal. 
A když s nimi byl za stolem, stalo se, že vzal chléb, požehnal, rozlomil ho a podával jim. 
Tehdy se jejich oči otevřely a poznali ho, ale on zmizel jejich očím. 
Tehdy řekli jeden druhému: “Copak v nás naše srdce nehořelo, když k nám mluvil po cestě a otvíral nám Písma?” 
V tu chvíli tedy vstali a vrátili se do Jeruzaléma a našli shromážděných těch jedenáct i ty, kteří byli s nimi, 
jak říkají: “Pán byl opravdu vzkříšen a ukázal se Šimonovi!” 
A oni vyprávěli, co se stalo na cestě a jak se jim dal poznat při lámání chleba. 
A když o tom mluvili, postavil se uprostřed nich sám Ježíš a řekl jim: “Pokoj vám.” 
Ale oni se vyděsili a ve strachu se domnívali, že vidí ducha. 
Řekl jim tedy: “Proč jste rozrušeni? A proč ve vašich srdcích povstávají pochybnosti? 
Pohleďte na mé ruce a mé nohy, že jsem to já. Dotkněte se mě a podívejte se: duch přece nemá maso a kosti, jako vidíte, že já mám.” 
A když to řekl, ukázal jim ruce i nohy. 
Když ale ještě pro radost nemohli uvěřit a divili se, řekl jim: “Máte tu něco k jídlu?” 
Podali mu tedy kus pečené ryby a plást medu. 
A on si vzal a pojedl před nimi. 
Tehdy jim řekl: “Toto jsou slova, která jsem k vám mluvil, když jsem ještě byl s vámi, že se musí naplnit všechno, co je o mně napsáno v Mojžíšově zákoně, v Prorocích a v Žalmech.” 
Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmům, 
a řekl jim: “Tak je to napsáno a tak musel Kristus trpět a třetího dne vstát z mrtvých 
a v jeho jménu musí být kázáno pokání a odpuštění hříchů všem národům počínaje od Jeruzaléma. 
A vy jste toho svědkové. 
A hle, já na vás pošlu zaslíbení svého Otce. Vy však zůstaňte ve městě Jeruzalémě, dokud nebudete oblečeni mocí shůry.” 
Potom je odvedl ven, až k Betanii. Tam zvedl ruce a požehnal jim. 
A zatímco jim žehnal, stalo se, že se od nich vzdaloval a byl nesen vzhůru do nebe. 
A když se mu poklonili, vrátili se s velikou radostí do Jeruzaléma 
a byli stále v chrámu, kde chválili a oslavovali Boha. Amen.