Jan.
4.
A když se Pán dověděl, že farizeové slyšeli: Ježíš získává a křtí více učedníků než Jan 
(ačkoli Ježíš sám nekřtil, ale jeho učedníci), 
opustil Judsko a odešel znovu do Galileje. 
Musel však projít Samařím. 
Přišel tedy k samařskému městu zvanému Sichar, blízko pozemku, který dal Jákob svému synu Josefovi. 
Tam byla Jákobova studna. Ježíš se tedy, unaven cestou, posadil u té studny. Bylo okolo šesté hodiny. 
Tehdy přišla žena ze Samaří, aby načerpala vodu. Ježíš jí řekl: “Dej mi napít.” 
Jeho učedníci totiž odešli do města, aby nakoupili jídlo. 
Ta samařská žena mu tedy řekla: “Jak to, že ty, který jsi Žid, žádáš nápoj ode mne, když jsem Samaritánka?” (Židé se totiž se Samaritány nestýkají.) 
Ježíš jí odpověděl: “Kdybys znala ten Boží dar, a kdo je ten, který ti říká: ‘Dej mi napít,’ prosila bys ty jeho a dal by ti živou vodu.” 
Žena mu řekla: “Pane, nemáš ani, čím bys čerpal a studna je hluboká. Odkud tedy máš tu živou vodu? 
Jsi snad větší než náš otec Jákob, který nám tu studnu dal a sám z ní pil, i jeho synové a jeho dobytek?” 
Ježíš jí odpověděl a řekl: “Každý, kdo pije tuto vodu, bude znovu žíznit. 
Kdo by se však napil té vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky, ale ta voda, kterou mu dám, se v něm stane pramenem vody tryskající k věčnému životu.” 
Ta žena mu řekla: “Pane, dej mi tu vodu, abych už nežíznila a nechodila sem čerpat.” 
Ježíš jí řekl: “Jdi, zavolej svého muže a přijď sem.” 
Žena odpověděla: “Nemám muže.” Ježíš jí řekl: “Dobře jsi řekla: ‘Nemám muže,’ 
protože jsi měla pět mužů a ten, kterého máš teď, není tvůj muž. To jsi řekla pravdu.” 
Žena mu řekla: “Pane, vidím, že jsi prorok. 
Naši otcové uctívali Boha na této hoře a vy říkáte, že místo, kde se musí uctívat, je v Jeruzalémě.” 
Ježíš jí řekl: “Ženo, věř mi, že přichází hodina, kdy nebudete uctívat Otce ani na této hoře, ani v Jeruzalémě. 
Vy uctíváte, co neznáte; my uctíváme, co známe, protože spasení je z Židů. 
Ale přichází hodina a již je zde, kdy praví uctívači budou uctívat Otce v duchu a pravdě. Takové totiž Otec hledá, aby ho uctívali. 
Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, ho musí uctívat v duchu a v pravdě.” 
Žena mu řekla: “Vím, že přijde Mesiáš” (který je nazýván Kristus). “Ten až přijde, oznámí nám všechno.” 
Ježíš jí řekl: “To jsem já, který s tebou mluvím.” 
A vtom přišli jeho učedníci a divili se, že mluví se ženou, avšak žádný neřekl: “Co jí chceš?” anebo: “Proč s ní mluvíš?” 
Ta žena tedy nechala svůj džbán a odešla do města a řekla lidem: 
“Pojďte, podívejte se na člověka, který mi řekl všechno, co jsem udělala. Není to snad Kristus?” 
Vyšli tedy z města a šli k němu. 
Mezitím ho však učedníci prosili: “Rabbi, najez se!” 
ale on jim řekl: “Já mám k jídlu pokrm, který vy neznáte.” 
Učedníci si tedy mezi sebou říkali: “Přinesl mu snad někdo jídlo?” 
Ježíš jim řekl: “Můj pokrm je, abych konal vůli Toho, který mě poslal, a dokončil jeho dílo. 
Neříkáte snad, že jsou ještě čtyři měsíce a potom přijde sklizeň? Hle, říkám vám: Pozvedněte své oči a hleďte na krajiny, že se již bělají ke žni. 
Ten, kdo sklízí, bere odplatu a shromažďuje úrodu k věčnému životu, aby se i ten, kdo rozsívá, radoval spolu s tím, kdo sklízí. 
V tom je totiž pravdivé to slovo, že ‘jeden rozsívá a jiný sklízí’. 
Já jsem vás poslal sklízet to, na čem jste vy nepracovali. Pracovali jiní a vy jste vstoupili do jejich práce.” 
A mnozí ze Samaritánů z toho města v něho uvěřili kvůli slovu té ženy, která svědčila: “Řekl mi všechno, co jsem udělala.” 
Když k němu tedy ti Samaritáni přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. Zůstal tam tedy dva dny 
a kvůli jeho slovu jich uvěřilo mnohem více. 
Té ženě pak řekli: “Už nevěříme jen kvůli tvé řeči; neboť jsme sami slyšeli a víme, že toto je opravdu Spasitel světa, Kristus.” 
Po dvou dnech pak odtud odešel a vydal se do Galileje. 
Sám Ježíš měl totiž vydat svědectví, že prorok není ve své vlasti v úctě. 
Když tedy přišel do Galileje, Galilejci, kteří viděli všechno, co dělal ve svátek v Jeruzalémě, ho přijali, neboť i oni přišli na ten svátek. 
Přišel tedy znovu do Kány Galilejské, kde udělal z vody víno. A tam byl jeden královský úředník, jehož syn byl nemocný v Kafarnaum. 
Když uslyšel, že Ježíš přišel z Judska do Galileje, šel k němu a prosil ho, aby sestoupil a uzdravil jeho syna, neboť začínal umírat. 
Ježíš mu tedy řekl: “Neuvidíte-li znamení a zázraky, nikdy neuvěříte.” 
Královský úředník mu řekl: “Pane, pojď, než mé dítě umře!” 
Ježíš mu řekl: “Jdi, tvůj syn žije.” A ten člověk uvěřil slovu, které mu Ježíš řekl, a šel. 
A když už byl na cestě, setkali se s ním jeho služebníci a oznamovali mu: “Tvůj syn žije!” 
Vyptal se jich tedy na dobu, od které mu bylo lépe, a tak mu řekli: “Včera o sedmé hodině ho opustila horečka.” 
Otec tedy poznal, že to bylo v tu chvíli, ve kterou mu Ježíš řekl: “Tvůj syn žije.” A tak uvěřil on i celý jeho dům. 
Toto je zase druhý zázrak, který Ježíš udělal, když přišel z Judska do Galileje.