Jan.
11.
Nějaký Lazar z Betanie, městečka Marie a její sestry Marty, pak byl nemocný. 
A to byla ta Marie, která pomazala Pána mastí a jeho nohy vytřela svými vlasy; její bratr Lazar byl nemocný. 
Ty sestry tedy poslaly k němu se slovy: “Pane, hle, ten, kterého máš rád, je nemocný.” 
Když to pak Ježíš uslyšel, řekl: “Ta nemoc není k smrti, ale pro Boží slávu, aby skrze ni byl oslaven Boží Syn.” 
A Ježíš miloval Martu i její sestru i Lazara. 
Když tedy uslyšel, že Lazar je nemocný, zůstal ještě dva dny na místě, kde byl. 
Potom řekl svým učedníkům: “Pojďme znovu do Judska.” 
Učedníci mu řekli: “Rabbi, Židé tě teď chtěli ukamenovat a ty tam jdeš znovu?” 
Ježíš odpověděl: “Nemá snad den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtá, neboť vidí světlo tohoto světa. 
Kdo ale chodí v noci, klopýtá, neboť v něm není světlo.” 
To pověděl a potom jim řekl: “Lazar, náš přítel, usnul, ale jdu, abych ho probudil.” 
Jeho učedníci řekli: “Pane, jestliže usnul, bude zdráv!” 
Ježíš to však řekl o jeho smrti, ale oni se domnívali, že mluví o odpočinku ve spánku. 
Tehdy jim Ježíš řekl jasně: “Lazar zemřel. 
A raduji se kvůli vám, že jsem tam nebyl, abyste uvěřili. Ale pojďme k němu.” 
Tomáš zvaný Didymus tedy řekl spoluučedníkům: “Pojďme i my, abychom zemřeli s ním.” 
Když tedy Ježíš přišel, nalezl ho již čtyři dny pochovaného v hrobě. 
Betanie pak byla blízko Jeruzaléma, asi patnáct honů. 
A mnozí z Židů přišli k Martě a Marii, aby je utěšili ve smutku nad jejich bratrem. 
Jakmile tedy Marta uslyšela, že přichází Ježíš, vyšla mu naproti, ale Marie seděla doma. 
Marta tedy řekla Ježíši: “Pane, kdybys tu byl, můj bratr by nezemřel. 
Ale i teď vím, že o cokoli bys Boha požádal, to ti Bůh dá.” 
Ježíš jí řekl: “Tvůj bratr vstane.” 
Marta mu řekla: “Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.” 
Ježíš jí řekl: “Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít. 
A každý, kdo žije a věří ve mne, jistě nezemře navěky. Věříš tomu?” 
Řekla mu: “Ano, Pane, já jsem uvěřila, že ty jsi Kristus, Boží Syn, který má přijít na svět.” 
A když to pověděla, odešla a tajně zavolala Marii, svou sestru, se slovy: “Mistr je tu a volá tě.” 
A ona, jakmile to uslyšela, rychle vstala a šla k němu. 
Ježíš však ještě nepřišel do městečka, ale byl na tom místě, kam mu vyšla naproti Marta. 
Když tedy Židé, kteří byli s Marií v domě a utěšovali ji, uviděli, že rychle vstala a šla ven, šli za ní se slovy: “Jde ke hrobu, aby tam plakala.” 
Jakmile tedy Marie přišla tam, kde byl Ježíš, a spatřila ho, padla k jeho nohám a řekla mu: “Pane, kdybys tu byl, můj bratr by nezemřel.” 
Když tedy Ježíš spatřil, jak pláče a jak pláčou Židé, kteří přišli s ní, v duchu zasténal a zarmoutil se. 
Potom řekl: “Kam jste ho položili?” Řekli mu: “Pane, pojďa podívej se.” 
Ježíš se rozplakal. 
Židé tedy řekli: “Hleďte, jak ho měl rád!” 
Někteří z nich však řekli: “Nemohl snad ten, kdo otevřel oči slepého, způsobit také, aby tento člověk nezemřel?” 
Ježíš tedy znovu sám v sobě zasténal a přišel ke hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen. 
Ježíš řekl: “Odvalte ten kámen.” Marta, sestra toho mrtvého, mu řekla: “Pane, už zapáchá, vždyť je v hrobě čtvrtý den!” 
Ježíš jí řekl: “Neřekl jsem ti, že budeš-li věřit, uvidíš Boží slávu?” 
Zvedli tedy kámen z místa, kde byl ten mrtvý pochován. Ježíš pozvedl oči vzhůru a řekl: “Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel. 
Já vím, že mě vždycky slyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem, aby uvěřili, že jsi mě poslal.” 
A když to řekl, zavolal mocným hlasem: “Lazare, pojď ven!” 
A ten, který zemřel, vyšel ven. Měl ruce i nohy svázané plátny a jeho tvář byla ovinuta rouškou. Ježíš jim řekl: “Rozvažte ho a nechte ho odejít.” 
Tehdy mnozí z těch Židů, kteří přišli k Marii a viděli, co Ježíš udělal, uvěřili v něho. 
Někteří z nich však odešli k farizeům a řekli jim, co Ježíš udělal. 
Velekněží a farizeové tedy shromáždili veleradu a říkali: “Co uděláme? Vždyť tento člověk dělá mnoho zázraků! 
Jestli ho tak necháme, všichni v něho uvěří a přijdou Římané a vezmou nám naše místo i národ!” 
Avšak jeden z nich, Kaifáš, který byl toho roku nejvyšším knězem, jim řekl: “Vy nic nevíte! 
Ani nepomyslíte, že je pro nás prospěšné, aby jeden člověk zemřel za lid a ne aby celý tento národ zahynul.” 
To však neřekl sám od sebe, ale protože byl toho roku nejvyšším knězem, prorokoval, že Ježíš má zemřít za tento národ. 
A nejen za tento národ, ale také aby shromáždil rozptýlené Boží děti v jedno. 
Od toho dne tedy byli dohodnuti, že ho zabijí. 
Ježíš proto už nechodil mezi Židy veřejně, ale odešel odtud do kraje blízko pouště, do města jménem Efraim, a tam pobýval se svými učedníky. 
A byla blízko židovská Veliká noc. Mnozí z toho kraje tedy před Velikou nocí putovali vzhůru do Jeruzaléma, aby se očistili. 
Hledali tedy Ježíše; a když stáli v chrámu, povídali si mezi sebou: “Co myslíte? Že by nepřišel na svátek?” 
Velekněží i farizeové však vydali nařízení, že pokud by se někdo dozvěděl, kde je, má to oznámit, aby ho mohli zajmout.