Skutky apoštolské.
4.
A když ještě mluvili k lidu, přišli na ně kněží s velitelem chrámové stráže a saduceji, 
protože těžce nesli, že učí lid a kážou vzkříšení z mrtvých skrze Ježíše. 
Chopili se jich tedy a dali je až do druhého dne do vězení, protože už byl večer. 
Mnozí z těch, kdo uslyšeli Slovo, však uvěřili. A počet mužů dosáhl asi pěti tisíc. 
Druhého dne se pak stalo, že se v Jeruzalémě sešli židovští hodnostáři, starší a zákoníci, 
nejvyšší kněz Annáš i Kaifáš, Jan, Alexandr a všichni, kdo byli z velekněžského rodu. 
A když je postavili doprostřed, vyptávali se: “Jakou mocí a v jakém jménu jste to udělali?” 
Tehdy jim Petr, naplněn Duchem Svatým, řekl: “Vůdcové lidu a starší Izraele: 
Poněvadž jsme dnes vyslýcháni pro dobrý skutek při nemocném člověku, kterým byl uzdraven, 
ať je známo vám všem i všemu lidu Izraele, že ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého jste vy ukřižovali, jehož Bůh vzkřísil z mrtvých, skrze toho stojí před vámi tento člověk zdravý. 
To je ten ‘kámen, zavržený vámi staviteli, který se stal hlavním kamenem klenby’. 
A v nikom jiném není spasení, protože lidem není dáno jiné jméno pod nebem, v němž bychom měli být spaseni.” 
Když tedy viděli Petrovu a Janovu smělost a shledali, že jsou to neučení a prostí lidé, divili se a poznali na nich, že byli s Ježíšem. 
A když viděli toho člověka, který byl uzdraven, jak stojí s nimi, neměli, co by proti nim řekli. 
Poručili jim tedy, aby odešli z velerady ven, a radili se spolu. 
Říkali: “Co s těmi lidmi uděláme? Všem přebývajícím v Jeruzalémě je přece známo, že se skrze ně stal zjevný zázrak, a my to nemůžeme popřít. 
Aby se to ale mezi lidmi více nešířilo, důrazně jim pohrozme, aby v tom jménu už k žádnému člověku nemluvili.” 
Zavolali je tedy a přikázali jim, aby už vůbec nemluvili ani neučili v Ježíšově jménu. 
Petr a Jan jim však odpověděli: “Posuďte, zda je v Božích očích spravedlivé, abychom vás poslouchali více než Boha. 
My totiž nemůžeme nemluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli.” 
A když nenalézali nic, za co by je potrestali, znovu jim pohrozili a kvůli lidu je propustili; všichni totiž oslavovali Boha za to, co se stalo. 
A tomu člověku, na kterém se stal ten zázrak uzdravení, bylo přes čtyřicet let. 
Když tedy byli propuštěni, přišli ke svým a vyprávěli, co jim řekli velekněží a starší. 
A když to bratři uslyšeli, pozvedli jednomyslně hlas k Bohu a řekli: “Hospodine, ty jsi Bůh, který stvořil nebe i zemi, moře i všechno, co je v nich, 
který jsi ústy Davida, svého služebníka, řekl: ‘Proč se rozzuřily národy a lidé vymýšleli marnosti? 
Králové země povstali a vládci se spolu shromáždili proti Pánu a proti jeho Pomazanému.’ 
A opravdu se proti tvému svatému služebníku Ježíši, kterého jsi pomazal, sešli Herodes a Pontský Pilát s pohany a lidem Izraele, 
aby udělali to, co tvá ruka a tvá vůle předurčila, aby se stalo. 
Nyní, Pane, pohleď na jejich výhrůžky a dej svým služebníkům mluvit tvé slovo se vší smělostí, 
když budeš vztahovat svou ruku k uzdravování a k činění znamení a zázraků skrze jméno svého svatého služebníka Ježíše.” 
A když se modlili, zatřáslo se to místo, na kterém byli shromážděni, a všichni byli naplněni Duchem Svatým a mluvili Boží slovo se smělostí. 
To množství věřících pak mělo jedno srdce a jednu duši. Nikdo ani nenazýval nic z toho, co měl, svým vlastním, ale měli všechny věci společné. 
Apoštolové vydávali velikou mocí svědectví o vzkříšení Pána Ježíše a veliká milost byla na nich všech. 
Nikdo mezi nimi neměl nouzi, protože všichni, kdo vlastnili pole nebo domy, je prodávali a peníze, za které je prodali, přinášeli 
a pokládali k nohám apoštolů. To pak bylo rozdělováno každému podle toho, jak kdo potřeboval. 
A Jozes, který měl od apoštolů jméno Barnabáš (což v překladu znamená Syn potěšení), levíta rodem z Kypru, 
prodal své pole, přinesl peníze a položil je k nohám apoštolů.