Skutky apoštolské.
5.
Jeden muž jménem Ananiáš však se svou manželkou Zafírou prodal pozemek 
a s vědomím své manželky z těch peněz lstivě ubral. Potom přinesl určitou část a položil ji k nohám apoštolů. 
Petr však řekl: “Ananiáši, proč Satan naplnil tvé srdce, abys lhal Duchu Svatému a lstivě ubral z peněz za to pole? 
Copak nebylo tvé, když zůstávalo neprodané? A když bylo prodáno, bylo ve tvé moci. Proč ses tedy ve svém srdci rozhodl k takovému činu? Nezalhal jsi lidem, ale Bohu!” 
Když pak Ananiáš uslyšel ta slova, padl a vypustil duši. A na všechny, kteří to slyšeli, přišla veliká bázeň. 
Mládenci tedy vstali, zabalili ho, vynesli ven a pochovali. 
A stalo se, že po uplynutí asi tří hodin přišla i jeho žena, která nevěděla, co se stalo. 
Petr jí tedy řekl: “Pověz mi, zda jste to pole prodali za tolik?” A ona řekla: “Ano, za tolik.” 
Petr jí však řekl: “Proč jste se smluvili, abyste pokoušeli Pánova Ducha? Hle, nohy těch, kteří pochovali tvého muže, jsou přede dveřmi, a vynesou i tebe!” 
A ihned padla k jeho nohám a vypustila duši. A když mladíci vešli, nalezli ji mrtvou. Vynesli ji tedy a pochovali vedle jejího muže. 
Na celou církev i na všechny, kdo to slyšeli, pak přišla veliká bázeň. 
Skrze ruce apoštolů se tedy dělo mezi lidem mnoho znamení a zázraků a všichni bývali jednomyslně spolu v Šalomounově sloupoví. 
Nikdo jiný se k nim však neodvažoval připojit, ale lid si jich velice vážil. 
K Pánu se pak přidávalo stále více věřících, množství mužů i žen, 
takže i na ulice vynášeli nemocné a pokládali je na lůžka a nosítka, aby když tudy půjde Petr, alespoň jeho stín padl na některého z nich. 
Do Jeruzaléma se také scházelo množství lidí z okolních měst, kteří přinášeli nemocné a trápené nečistými duchy a ti všichni byli uzdravováni. 
Tehdy povstal nejvyšší kněz a všichni, kdo byli s ním (což je ta sekta saduceů), naplněni závistí, 
a chopili se apoštolů a vsadili je do veřejné věznice. 
Ale Pánův anděl v noci otevřel dveře vězení, vyvedl je ven a řekl: 
“Jděte, postavte se v chrámu a mluvte lidu všechna slova tohoto života.” 
Když to tedy uslyšeli, vešli za úsvitu do chrámu a učili. Když pak přišel nejvyšší kněz i ti, kdo byli s ním, svolali veleradu (to jest celé staršovstvo synů Izraele) a poslali do vězení, aby je přivedli. 
Když ale služebníci přišli, nenašli je ve vězení. Vrátili se tedy a oznámili: 
“Vězení jsme sice našli bezpečně zavřené, také strážné stojící venku přede dveřmi, ale když jsme otevřeli, nikoho jsme uvnitř nenašli.” 
A když ta slova nejvyšší kněz s velitelem chrámové stráže a velekněžími uslyšel, byli bezradní nad tím, co se to mohlo stát. 
Tehdy někdo přišel a oznámil jim: “Hle, muži, které jste vsadili do vězení, stojí v chrámu a učí lid!” 
Tehdy velitel se služebníky odešel a přivedl je bez násilí; báli se totiž, aby je lid neukamenoval. 
A když je přivedli a postavili ve veleradě, zeptal se jich nejvyšší kněz: 
“Copak jsme vám přísně nepřikázali, abyste v tom jménu neučili? A hle, naplnili jste Jeruzalém svým učením a chcete krev toho člověka uvést na nás!” 
Petr a apoštolové však odpověděli: “Je třeba více poslouchat Boha než lidi. 
Bůh vašich otců vzkřísil Ježíše, kterého jste vy pověsili na dřevo a zabili. 
Jeho Bůh vyvýšil svou pravicí jako Vůdce a Spasitele, aby dal Izraeli pokání a odpuštění hříchů. 
A my jsme svědky těchto věcí, a také Duch Svatý, kterého dal Bůh těm, kdo ho poslouchají.” 
Když to tedy uslyšeli, rozzuřili se a začali se radit, jak by je zabili. 
Tehdy vstal ve veleradě jeden farizeus jménem Gamaliel, učitel Zákona ctěný vším lidem, a poručil, aby byli apoštolové na chvíli vyvedeni ven. 
Potom jim řekl: “Izraelité, dejte si pozor na to, co chcete udělat s těmito lidmi. 
Vždyť před těmito dny povstal Teudas; říkal o sobě, že je někým, a připojilo se k němu množství okolo čtyř set mužů. Ten byl zabit a všichni, kdo ho poslouchali, byli rozptýleni a obráceni vniveč. 
Po něm povstal za dnů soupisu Juda Galilejský a strhl za sebou mnoho lidí. Ale i ten zahynul a všichni, kdo ho poslouchali, byli rozptýleni. 
Proto vám nyní říkám: Odstupte od těchto lidí a nechte je. Jestliže je totiž tento úmysl nebo toto dílo z lidí, rozpadne se. 
Je-li však z Boha, nebudete to moci zrušit. Abyste snad nakonec nebyli shledáni jako Boží nepřátelé!” 
A tak ho poslechli. Zavolali apoštoly, zmrskali je, přikázali jim, aby nemluvili v Ježíšově jménu a propustili je. 
Oni tedy šli z té velerady s radostí, že byli hodni trpět potupu pro jeho jméno. 
A nepřestávali každého dne v chrámu i po domech učit a kázat Ježíše Krista.