Skutky apoštolské.
6.
V těch dnech, když se rozmnožoval počet učedníků, pak nastalo reptání helénistů proti Hebrejům, že jejich vdovy jsou při každodenní službě zanedbávány. 
Dvanáct apoštolů tedy svolalo shromáždění učedníků a řeklo: “Nesluší se, abychom my opustili Boží slovo a sloužili u stolů. 
Proto ze sebe, bratři, vyberte sedm mužů dobré pověsti, plných Ducha Svatého a moudrosti, kterým svěříme tu práci. 
My se však budeme pilně věnovat modlitbě a službě slova.” 
Ta řeč se tedy zalíbila celému shromáždění a vybrali Štěpána, muže plného víry a Ducha Svatého, a Filipa, Prochora, Nikanora, Timona, Parména a Mikuláše, proselytu z Antiochie. 
Ty postavili před apoštoly, kteří na ně po modlitbě vložili ruce. 
A Boží slovo rostlo a počet učedníků v Jeruzalémě se mocně rozrůstal. Také veliké množství kněží poslouchalo víru. 
Štěpán, plný víry a moci, pak dělal mezi lidem veliké divy a zázraky. 
Tehdy povstali někteří z takzvané Synagogy Libertinů (Kyrénských, Alexandrijských a těch z Kilikie a Asie) a hádali se se Štěpánem. 
Nemohli ale obstát proti moudrosti a Duchu, ve kterém mluvil. 
Podstrčili tedy muže, kteří řekli: “Slyšeli jsme ho mluvit rouhavé řeči proti Mojžíši a proti Bohu!” 
A tak rozbouřili lid i starší a zákoníky a přišli, chopili se ho a odvedli ho do velerady. 
Tam postavili falešné svědky, kteří řekli: “Tento člověk nepřestává mluvit rouhavé řeči proti tomuto místu a Zákonu. 
Slyšeli jsme ho totiž, jak říká, že ten Ježíš Nazaretský zničí toto místo a změní způsoby, které nám vydal Mojžíš!” 
A když se na něj všichni, kdo seděli ve veleradě, upřeně podívali, viděli jeho tvář jako tvář anděla.