Skutky apoštolské.
16.
Tehdy přišel do Derbe a Lystry, a hle, byl tu jeden učedník jménem Timoteus, syn jedné věřící Židovky, ale otce měl Řeka. 
Jemu vydávali bratři, kteří byli v Lystře a Ikoniu, dobré svědectví. 
Toho si Pavel přál vzít s sebou na cesty, a tak ho vzal a kvůli Židům, kteří byli v těch místech, ho obřezal. (Všichni totiž věděli, že jeho otec byl Řek.) 
A jak procházeli městy, předávali jim k zachovávání ta ustanovení, která rozhodli apoštolové a starší v Jeruzalémě. 
A tak se církve upevňovaly ve víře a rozhojňovaly se v počtu každý den. 
A když prošli Frygii a galatskou zem, Duch Svatý jim zabránil mluvit Slovo v Asii. 
Když přišli k Mysii, pokoušeli se jít do Bitynie, ale Duch je nenechal. 
Minuli tedy Mysii a přišli do Troady. 
Pavlovi se pak v noci ukázalo vidění. Nějaký makedonský muž stál a prosil ho: “Přijď do Makedonie a pomoz nám!” 
A jakmile uviděl to vidění, ihned jsme usilovali o to, abychom šli do Makedonie, přesvědčeni, že nás Pán povolal, abychom jim kázali evangelium. 
Když jsme tedy vypluli z Troady, vydali jsme se přímým směrem k Samothráké a příštího dne do Neapole. 
A odtud do Filip, což je přední město makedonského kraje a římská kolonie. V tomto městě jsme tedy zůstali několik dní. 
V sobotní den jsme vyšli ven za město k řece, kde bylo zvykem se modlit; a když jsme se posadili, mluvili jsme ke shromážděným ženám. 
Naslouchala také jedna pobožná žena jménem Lydie, obchodnice s purpurem z města Thyatir, a Pán otevřel její srdce, aby věnovala pozornost tomu, co Pavel říkal. 
A když byla pokřtěna ona i její dům, prosila nás: “Jestliže jste mě uznali za věrnou Pánu, vejděte do mého domu a pobuďte tu.” A tak nás přinutila. 
Když jsme se pak šli modlit, stalo se, že se s námi setkala jedna služebná, která měla věšteckého ducha a přinášela svým pánům veliké zisky předpovídáním budoucnosti. 
Ta chodila za Pavlem a za námi a křičela: “Tito lidé jsou služebníci Nejvyššího Boha a ohlašují nám cestu spasení!” 
A to dělala po mnoho dní. Když toho však Pavel už měl dost, obrátil se a řekl tomu duchu: “Přikazuji ti ve jménu Ježíše Krista, abys z ní vyšel!” A v tu chvíli z ní vyšel. 
Když tedy její páni uviděli, že zmizela naděje jejich zisků, chopili se Pavla a Síly a táhli je na náměstí k představeným. 
A když je přivedli před městské úředníky, řekli: “Tito lidé bouří naše město! Jsou to Židé 
a hlásají zvyky, které nemůžeme přijmout ani zachovávat, poněvadž jsme Římané!” 
A tak proti nim povstal dav a úředníci jim strhali šaty a nařídili, ať jsou biti holemi. 
A když jim dali mnoho ran, uvrhli je do vězení a žalářníkovi přikázali, aby je bezpečně hlídal. 
Když tedy dostal takový rozkaz, uvrhl je do nejhlubšího vězení a sevřel jim nohy kládou. 
Pavel a Síla se však o půlnoci modlili a zpívali chvály Bohu a vězňové jim naslouchali. 
A náhle nastalo tak veliké zemětřesení, že se otřásly základy vězení a hned se otevřely všechny dveře a všem se uvolnila pouta. 
Žalářník se probudil, a když uviděl dveře vězení otevřené, vytáhl meč a chtěl se zabít v domnění, že vězňové utekli. 
Pavel však hlasitě vykřikl: “Nedělej si nic zlého, vždyť jsme všichni zde!” 
Požádal tedy o světlo, vběhl dovnitř a rozechvěn padl před Pavlem a Sílou. 
Potom je vyvedl ven a řekl: “Páni, co mám dělat, abych byl spasen?” 
Oni řekli: “Věř v Pána Ježíše Krista a budeš spasen ty i tvůj dům.” 
A mluvili Pánovo slovo jemu i všem, kdo byli v jeho domě. 
On je tedy v tu noční hodinu vzal a omyl jim rány. Potom byl ihned pokřtěn on i všichni jeho domácí. 
A když je přivedl do svého domu, prostřel stůl a radoval se, že s celou rodinou uvěřil Bohu. 
Když pak nastal den, poslali úředníci biřice se slovy: “Propusť ty lidi!” 
Žalářník tedy oznámil ta slova Pavlovi: “Úředníci vzkázali, abyste byli propuštěni. Proto nyní odejděte a běžte v pokoji.” 
Pavel jim ale řekl: “Zmrskali nás veřejně a bez soudu vsadili do vězení - nás, kteří jsme Římané - a teď nás chtějí tajně vyhnat? To opravdu ne! Ať přijdou sami a vyvedou nás!” 
Biřicové tedy ta slova oznámili úředníkům. A když uslyšeli, že to jsou Římané, dostali strach, 
přišli a prosili je za odpuštění. Potom je vyvedli a žádali je, aby odešli z města. 
Když tedy vyšli z vězení, přišli k Lydii, a když uviděli bratry, potěšili je a odešli.