Skutky apoštolské.
17.
A když prošli Amfipolis a Apolonii, přišli do Tesaloniky, kde byla židovská synagoga. 
Pavel tedy podle svého zvyku vešel k nim a po tři soboty k nim promlouval z Písem. 
Vysvětloval a předkládal jim, že Kristus musel trpět a vstát z mrtvých a že “toto je Kristus: Ježíš, kterého vám kážu!” 
Někteří z nich se dali přesvědčit a tak se k Pavlovi a Sílovi připojilo veliké množství pobožných Řeků i nemálo předních žen. 
Ale ti Židé, kteří neuvěřili, vzpláli žárlivostí. Přibrali si některé zlé lidi z ulice, a když se shlukli, vzbouřili město a zaútočili na Jásonův dům. Hledali je totiž, aby je vyvedli před lid. 
Když je však nenašli, táhli Jásona a některé bratry k představeným města a křičeli: “Ti, kteří vzbouřili celý svět, přišli i sem - 
a Jáson je přijal! Ti všichni jednají proti císařským ustanovením, protože nazývají králem někoho jiného, totiž Ježíše!” 
A tak rozrušili zástup i představené města, kteří to slyšeli. 
Když však dostali od Jásona a ostatních záruku, propustili je. 
Bratři tedy hned v noci vyslali Pavla i Sílu do Berie. A když tam dorazili, šli do židovské synagogy. 
Tito Židé však byli ušlechtilejší než tesaloničtí. Přijali Slovo se vší dychtivostí a každý den zkoumali Písma, zda jsou ty věci tak. 
Mnozí z nich tedy uvěřili, a také nemálo ctihodných řeckých žen a mužů. 
Když se však Židé z Tesaloniky dozvěděli, že Pavel káže Boží slovo i v Berii, přišli také tam a rozbouřili zástupy. 
Tehdy bratři ihned poslali Pavla, aby šel k moři, ale Síla a Timoteus tam zůstali. 
A ti, kdo Pavla doprovázeli, ho dovedli až do Athén. A když dostali vzkaz pro Sílu a Timotea, aby co nejrychleji přišli k němu, odešli. 
Když pak na ně Pavel čekal v Athénách, rozněcoval se v něm jeho duch, když viděl, jak je to město oddané modlám. 
Rozmlouval tedy každý den s Židy a pobožnými lidmi v synagoze i s těmi, které potkal na tržišti. 
Setkávali se s ním také někteří epikurejští a stoičtí filozofové a někteří z nich říkali: “Co nám chce ten žvanil povídat?” A jiní: “Zdá se být zvěstovatelem cizích božstev.” Kázal jim totiž Ježíše a vzkříšení z mrtvých. 
Popadli ho tedy a vyvedli na Areopág se slovy: “Můžeme se dozvědět, co je to za nové učení, které hlásáš? 
Přinášíš totiž našim uším nějaké podivné věci. Chceme tedy vědět, co to má být.” 
Všichni Athéňané i cizinci, kteří tam pobývali, totiž netrávili čas ničím jiným, než aby říkali nebo poslouchali něco nového. 
Pavel se tedy postavil uprostřed Areopágu a řekl: “Muži athénští, vidím, že jste v každém ohledu velice nábožní lidé. 
Když jsem tu totiž procházel a pozoroval, co uctíváte, našel jsem také oltář, na kterém je napsáno: ‘Neznámému bohu’. Koho tedy uctíváte nevědomě, toho vám já zvěstuji. 
Bůh, který stvořil svět i všechno, co je v něm, ten, který je Pánem nebe i země, nebydlí v chrámech udělaných rukama. 
Ani si nedává sloužit lidskýma rukama, jako by něco potřeboval, protože on dává všem život i dech i všechno. 
A učinil z jedné krve celý lidský rod, aby přebývali na celém povrchu země; vyměřil jim uložené časy a hranice jejich přebývání, 
aby hledali Pána, zda by se ho snad mohli dotknout a nalézt ho, ačkoli není daleko od žádného z nás. 
Jím totiž žijeme, hýbeme se a trváme, jak to řekli i někteří z vašich básníků: ‘Vždyť jsme jeho potomstvo.’ 
Když tedy jsme Boží potomstvo, nesmíme se domnívat, že by božská bytost byla podobná zlatu, stříbru nebo kameni, výtvoru lidské zručností a důvtipu. 
Bůh ale přehlédl časy této nevědomosti a nyní přikazuje lidem, aby všichni všude činili pokání, 
protože určil den, v němž bude spravedlivě soudit svět skrze muže, kterého k tomu ustanovil, o čemž podal každému důkaz, když ho vzkřísil z mrtvých.” 
A když uslyšeli o vzkříšení z mrtvých, někteří se posmívali, ale jiní řekli: “Poslechneme si o tom od tebe ještě jindy.” 
Tak Pavel vyšel z jejich středu. 
Někteří muži se však k němu připojili a uvěřili; mezi nimi i Dionýsius Areopágský, žena jménem Damaris a s nimi ještě jiní.